XIII.století – Noc vlků

Kapela XIII. století je pro mě naprostou sázkou na jistotu. Je to formace, která nikdy nezklamala a pokaždé přináší kvalitní hudební zážitek. Je jednou z mála kapel, u které jsem si vždy jistý, že její doporučení promotérům – ať už na festivaly jako Basinfirefest, legendární hořický The Legends Rockfest, nebo do plzeňské Šeříkovky, kde se už doslova „zdomácnili“ – nikdy nebude krokem vedle. Jejich koncerty jsou vždy skvěle odehrané, a to samé platí i o jejich albech.

Novinka Noc vlků není výjimkou. Petr Štěpán, hlavní tvůrčí motor kapely, je neuvěřitelným zdrojem hudebních nápadů a textů. Skláním před ním pomyslný klobouk, protože i po letech stále přináší něco nového a fascinujícího. Už samotný název alba láká na temný, gotický zážitek a slib skutečně naplňuje.

Album otevírá atmosférické intro, po kterém následuje titulní skladba „Noc vlků“. Tato temná, tvrdá skladba s výraznou baskytarou a bicími evokuje chvílemi legendární Black Sabbath. Je jednou z nejtvrdších písní na desce. „Alchymistův dům“ se naproti tomu drží typického stylu XIII. století s výrazným kytarovým úvodem a jemnou klávesovou linkou, která se krásně proplétá celou skladbou.

„Ze stromů listí padá“, první singl z alba, je pomalá, melancholická skladba, na kterou skvěle navazuje následující klavírní „Černou kočku“. Druhý singl „Smrtihlav“ představuje ostrý kontrast – tvrdá, rychlá a agresivní kompozice, která jako by stála na opačném konci emočního spektra. „Pán havranů“ opět přináší zvolnění, s prvky připomínajícími legendární krásnou „Iglau“.

Velkým překvapením je „Golgotha“, kde zní akustická kytara, při prvním poslechu mě hned napadlo – to je snad Kryl. Hudební nápad je brilantní a konga v aranži jsou osvěžujícím prvkem. Album uzavírá „Můj bratře můj“, další pomalá skladba, kde se nádherně uplatňuje druhý hlas, jenž dává písni zvláštní jemnost.

Celkově je Noc vlků fantastické album, kde každý tón a každý detail má své místo. Hudba XIII. století zraje jako kvalitní víno – s každým poslechem je lepší a lepší. Petr Štěpán se zde znovu potvrzuje jako mistr textů, jeho obraty jsou promyšlené a často vybízejí k hlubšímu zamyšlení. Některé skladby, jako „Listí“ nebo „Kočka“, mají v sobě jemné náznaky osobních zkušeností a myšlenek, které se odkrývají postupně, čím déle je posloucháte. Zdálo se mi to už na předchozím album ve skladbě Chaotika. Možná je to dáno tím, že jak člověk stárne, začíná v textech nacházet kousky svého vlastního života.

Noc vlků je pro mě jednoznačně kandidátem na nejlepší rockové album roku.

JH