Výtečné Cesty životem kapely Morava

Rockoví bardové MORAVA vydali již desátou studiovou desku, nepočítám-li jeden živák a jednu kompilačku. A desítka je to, jak se patří. Moc se mi líbí.
MORAVU mám zaškatulkovanou jako královnu nebo princeznu ploužáků. Jenže ono to s tím ploužením není až tak horké. Aktuální kolekce totiž umí zahrát i na ostřejší a svižnější notečku.
Kdopak že to má na svědomí? MORAVA hraje ve složení František „Fany“ Petričko – zpěv, kytara, Jiří „Api“ Novotný – kytary, Jiří „Jura“ Toman – basa, Jarda "Y@rin" Lavička – klávesy a Jiří „Jelda“ Jelínek – bicí.
„Cesty života“ začínají „Závistí“, která se nese ve středním tempu. Až k závěru solidně zrychlí. A v překvapivě svižnějším rytmu jedeme dál. „Poslední anděl“ má fajnový refrén, tohle může být nový hit. Následuje baladické „Cesty“ s akustickou kytarou. Tohle je typická MORAVA. V podobném duchu se nese i další skladba „Osud“. To je houpavá instrumentálka s dominantním kytarovým sólem Apiho.
Dál se mi líbí ostřejší „Chtěla jsi víc“ s výrazným a chytlavým refrénem. Další typicky „moravskou“ baladou je „Žena“. Ne že ne. „Stín“ je protkaný kytarovou ekvilibristikou a vše podtrhává výrazný refrén. Tohle MORAVA prostě umí.
Tahle deska nikam nespěchá. Plyne v naprosté pohodě. Kapele to hraje skvěle. Civilní projev zpěváka Fanyho zaslouží pochvalu. Nedopouští se zbytečných klišé, nešplhá do výšin, přesto předkládá své příběhy jako dobrý vypravěč. Pardon, pěvec. Jediným členem, který MORAVU nikdy neopustil je Api a ten se tentokrát obklopil výbornými muzikanty. Společně vytvořili moc příjemnou kolekci deseti písniček, které se tuze dobře poslouchají. Když vám doma dohraje závěrečné „Souznění“ s nádherně kvílící kytarou určitě budete mít chuť poslechnout si desku znova. A tu já teda mám.
Pro Rockpalace Honza Holý