Vypsaná Fixa - Tady to někde musí být

Na Hromnice o jedno fixí album více

Ano je tomu tak přesně ve čtvrtek 2. 2. 2017 vydala pardubická punkrocková kapela Vypsaná Fixa své nové album. Chlapci slíbili svým fanouškům, že album vydají přesně na hromnice. Od roku 2001 jsme si, už tak nějak zvykli na to, že nás každé dva roky Fixa obšťastní vydáním nějaké té nové řadové nahrávky. Letos to sice hoši o půl roku protáhli, ale pořád je vidět, že je to ta stará dobrá skromná partička ze San Piega. Na Vypsané Fixe si cením spousty pozitivních vlastností. Jsou to kluci, co si dokážou ve svých textech udělat srandu, ale na druhé straně se i zamyslet nad zcela vážnými věcmi. Ačkoliv Fixa po českých pódiích brázdí již 23 let, pořád je skromná. Haly nevyprodává, ale kam přijede tam má jistotu, že bude plný kulturák či klub. Od alba Klenot, které vyšlo v roce 2009 navíc kapela myslí i na své fanoušky. Alba dává ke stažení na své webové stránky. Buď je možné si je stáhnout zcela zdarma anebo klukům přispět libovolnou částkou.
Osmé studiové album kapela nahrála v sestavě: Michal “Márdi” Mareda – zpěv, kytara, Milan “Mejla” Kukulský – kytara, Daniel “Mejn” Oravec – baskytara a Petr “Pítrs” Martínek – bicí. Album je uděláno ve skromných podmínkách jak po stránce hostů na něm tak i nahrávání. Co se týče hostů na albu žádné nenajdeme jen občas doprovodný zpěv. Desku kapela nahrávala v říjnu na pěti různých náhodně vybraných místech. Místa vybíral producent desky Ondřej Ježek. Obsahuje celkem dvanáct nových písní. Písně byly nahrány vždy po dvou někdy i po třech na různých místech, které albu dodávají punc tajuplnosti a malebnosti. Textově se album opět postaral Márdi a obal zase Mejla. Obal je sestaven jako osmisměrka, aby fanoušci zapojili mozky a název „Tak tady to asi někde musí být“ si vyluštili sami.
Album bylo vydáno pod vlastním vydavatelstvím San piego Records, kde kapela vydává své alba od roku 2009 po odchodu od nahrávací společnosti Sony.
CD podle mě nemá žádný velký hit, ale za to zní opravdu svěže. Je nabito energii, zvukovými experimenty, kterých se rozhodně Vypsaná Fixa nebojí. Především texty pro nás jsou naprosto srozumitelné. Velkou škodou je, že žádné rádio u nás nedokáže tyto aspekty vzít v potaz, aby některé písničky zahrálo. Trochu mi přišlo po albu „Detaily“ vydaném v roce 2011, že kapela trochu zpomalila. Jak po stránce rytmické, tak i té zvukové. Ale nové album mi opět dokazuje a nám všem ukazuje, že Fixa rozhodně neztratila nic ze své rozdávané energie a entusiasmu, se kterým novou desku připravila.
K tomu všemu je třeba přičíst vhodně doplněná aranžmá a taktéž různé doprovodné zvuky. To vše dává dohromady opravdu kvalitní nahrávku. Nebojím se říct, že pro kapelu formátu Vypsané Fixy je celková struktura od samotného nahrávání až po celý koncept alba něčím průlomovým. V současné době lze jenom těžko odhadovat, kam tato anabáze a koncept alba kapelu posune, ale věřím, že nejenom nám fanouškům poslech činí radost. I pro skupinu samotnou to může být počátkem nové éry a zkušenost či inspirace proto, že a jak to vlastně vše jde dělat úplně jinak oproti zažitým zvyklostem.
Když si detailně rozebereme jednotlivé skladby, zjistíme, jak jsou opravdu skvěle poskládané jak po stránce textově, tak i pořadové na celém albu.
První písnička se jmenuje „Klid a mír a ticho“, je velmi pomalá a to značí, že album se ponese v podobném rytmu. Ale to je veliký omyl, jelikož postupně se více a více zrychluje. Podle mě je toto složení v pořádku. Proč nezačít pěkně pomalu a naladit posluchače. Navíc, když je v písni rytmus z názvu alba „Tak tady to asi někde musí být“.
Druhá písnička nese název „Inkoustový ruce“. Ta je oproti té první trochu rychlejší, ale stále se nedostáváme do úplného maxima. Třetí písnička nesoucí název „Kamion“ je rychlá a velmi zpěvná, rozhodně při jejím poslechu neusneme. Čtvrtá písnička se dostává do o ještě něco málo větší rychlosti a jmenuje se „Limity“.
Pátou písničkou s názvem „Siki Romero“ nám chlapci naznačují, že rozhodně umí ještě přidat v rytmu. Navíc je i textově velmi zpěvná. A proto si dokážu představit, že se dá hrát v rádiích a na koncertech. Fanoušci si její refrén mohou neustále prozpěvovat. U šesté písně se nám opět trochu zpomalilo jmenuje se „Místo“ a je i tak trochu smutná.
Na sedmém místě celého alba je moc pěkná písnička, také především více než příhodná skladba pro měsíc únor, kdy nejenom máme „Hromnice“ a v letošním roce jsme se dočkali nového alba skupiny Vypsaná Fixa. Ale především slavíme svátek všech zamilovaných, a to svátek svatého Valentýna. Tato skladba nese název „Robi Valentýn“. Je rychlá a co je důležité říct, i tato skladba je ke snadnému zapamatování a prozpěvování více než vhodná.
Osmou skladbou celého alba je písnička nesoucí název „Zachytávač“ je opět rychlejší a má v sobě prvky zvukových doprovodů. S devátou skladbou nesoucí název „Viry a Živové“ by se nám podle různého vrzání a skřípání mohlo zdát, že se nám hoši z Pardubic dali na underground. Je to možná trochu experiment, ale jo. proč jej na devátou pozici cédéčka nezařadit. Navíc není to žádný cajdák, ale má to pěkný a „popěvný“ text.
Desátá skladba je velmi pomalá. Nese název „Mariánské léto“. Byla nahrána bez použití bicích a pro tato skladba se hodí pro zklidnění koncertu Vypsané Fixy či na nějaký ten akustický koncert, které Fixa svým fanouškům také nabízí.
Jedenáctou skladbou je opět rychlejší písnička s názvem „Člověk s rozhledem“ a zde se nás Márdi a spol snaží upozornit na to, že rozhled a přehled je opravdu důležité míti a udržovat si jej.
Dvanáctou a úplně poslední skladbou celého alba je písnička mající název „Ničím nerušené chvíle“. Skladba rychlejší, na závěr celého alba se parádně hodící. Zde nás tak trochu kapela navnadí na to rozhodně zavítat na jejich koncert a vychutnat si to vše, co bude a přijde.
Desku musím hodnotit jako hodně dobrou. Nějak se nemohu zbavit dojmu, že bude u mne velmi často hrát a to klidně pěkně od začátku až do konce. Velmi se mi líbí kombinace a střídání pomalých a rychlých skladeb jakožto různé zvukové efekty. A především nebojácnost experimentovat s různými zvuky a nakombinovat je tak, aby to všechno dalo výsledek velmi slušného alba. Je vidět, že si hoši na desce opravdu dali záležet a vyhráli si s ní od začátku až do úplného konce. Vše to dává velmi příjemný, uchu lahodící koktejl a člověku dodávající pozitivní energii.
Velkou škodou je, že bohužel nelze předpokládat, že by snad najednou nějaké rádio změnilo názor a některou z písní začalo ve svém vysílání rotovat. Toho se bohužel ještě hodně dlouho nedočkáme. Ale nám to v dnešní době nemusí vadit, když máme způsoby na to, jak si můžeme toto album pořídit a pěkně vychutnávat bez zbytečných slov nějakých rádoby moderátorů.
Poslech alba a především i návštěvu nějakého koncertu kapely vřele doporučuji.
Album je skvělé a koncerty jsou hodně zábavné.
Příjemný poslech a kulturní zážitek vám přeje
Martin Fejfar