Vydejte se Labyrintem do osmdesátek

Kapela Labyrint rock čítá celkem devět členů. Čtyři jsou původními hráči a k nim přibyla pětice mladíků. Zvláštní kombinace, která ale funguje. Skupina měla v osmdesátých letech takřka kultovní statut na tancovačkách po celých jihozápadních Čechách.

Nonet (devítka) Labyrint vystupuje ve složení Michal Appelt – bicí, zpěv, Honza Urban – klávesy, zpěv, Standa Mauric – basa, Míra Slapnička – kytara, Michal Appelt j.r. – bicí, zpěv, Radoslav Myslík – kytara, zpěv, Miroslav Kloud – kytara, zpěv, Radka Kahudová – klávesy, zpěv, Tomáš Vozobule – basa.

Protože pocházím ze severovýchodních Čech, tak tuhle partu z dřívějška vůbec neznám. Z recenzované nahrávky si ale lze představit, jak to všechno fungovalo. Většina repertoáru zřejmě bude zhruba třicet let stará. Rozhodně to není žádná moderna.

Typická poetika osmdesátek je z nahrávky prostě cítit. Labyrint hraje poctivý hard rock. Pro znalce skupiny to bude jistě naprosto nezbytná deska.

Když bych měl vypíchnout některé písně. Tak se mi líbí svižné „Meteory“. Moc mě naopak nebaví přesladký „Sen“. Ale takhle se dřív hrálo, takže vlastně proč ne. Taky už něco pamatuju. Možná byste se zasmáli, jaké „cajdáky“ mého ranného mládí se mi dodnes líbí. Na druhou stranu mě zaujala balada „Gladys“. Úsměvný text má píseň „Pyroman“. Pro někoho je hranice mezi hasičem a pyromanem velmi tenká. Přesně podle hesla: „Váš oheň, naše radost“.

Našel jsem si na internetu nějaká videa a musím říct, že Labyrint své fanoušky má a ti to umí s kapelu pěkně rozjet. Právě pro tyhle lidi je tahle deska jako stvořená.

Mám pro tuhle muziku slabost. Je v tom kus nostalgie, i když Labyrint z dřívějška prostě neznám. Z nahrávky cítím tu romantiku mládí. Vůbec se původním členům nedivím, že tohle prostě museli nahrát a je fajn, že tuhle muziku hraje i omladina minimálně o generaci mladší.
Pro Rockpalace Jan Holý