TURBO – ČASEM BLOUDÍM: TVRDŠÍ TVÁŘ LEGENDY, KTERÁ MĚ POTĚŠILA

Turbo přitvrdilo a mně tahle změna sedla! Časem bloudím nabízí hutnější kytary, důraznou rytmiku a hlas Radomila Zíky, který kapelu posouvá blíž k hard rocku. Místo dalšího opakování osvědčeného receptu se Turbo vydalo trochu jinou, přímočařejší cestou. A za to mu tleskám!

Když se řekne Turbo, většině z nás naskočí melodie, výrazné klávesy a písničky pohybující se na hranici hard rocku a poprocku. Nové album Časem bloudím ale přichází s jinou tváří. Kytary mají větší sílu, rytmika žene skladby kupředu a klávesy tentokrát ustupují do pozadí. Výsledkem je tvrdší zvuk, který mě baví mnohem víc než další snaha vracet se za každou cenu k minulosti.

Velký podíl na tom má kytarista Karel Mecner, který napsal většinu skladeb. Jeho kytara působí tvrdším dojmem, než jsme byli u Turba v minulosti zvyklí, a právě to podle mě výrazně ovlivňuje celkový zvuk alba. Kytary a klávesy byly nahrány v jeho studiu Power a výsledkem je zvuk, který se od někdejší podoby kapely posouvá směrem k přímočařejšímu rocku.

Proměnu podtrhuje Radek Zíka. Jeho hlas má jinou "špinavější" barvu než "uhlazené" hlasy Kybice nebo Chrástky a do současného Turba přináší výraznější hardrockový charakter. Nová sestava tak nepůsobí jako pokus znovu rozehrát staré hity podle stejného scénáře. Časem bloudím má vlastní zvuk a nesnaží se za každou cenu zalíbit všem.

Když si vzpomenu na album Žár, o to víc oceňuji, kam se Turbo na novince posunulo. Časem bloudím na mě působí jako krok k tvrdšímu a přímočařejšímu rocku, který se nespoléhá jen na melodický rukopis známý z minulosti. Právě tohle nasměrování mi sedí. Nejde o to, abych starší desku za každou cenu zatratil nebo novou automaticky prohlásil za lepší ve všem. Podstatné je, že současné Turbo zní jinak a že mě tahle změna osobně potěšila.

Hitem je pro mě Až dostanou mě do želez. Tvrdší kytary, výrazná melodie a výborný refrén – přesně takhle mě nové Turbo baví! Skladba má pořádný tah a ukazuje, že přímočařejší rock nemusí znamenat rezignaci na melodii. Tady se podle mě povedlo spojit tvrdost s hitovým potenciálem, aniž by výsledek ztrácel rockovou energii.

Titulní a klipová Časem bloudím se vydává pomalejší cestou a nabízí silný text Petra Šišky. Zíkův hlas do ní dobře zapadá a skladba představuje jinou polohu než úvodní vypalovačka. V pomalém rytmu se nese také Jediná ztracená, v níž se za mikrofon postaví bubeník Jiří Lang. Hudbu napsal Karel Mecner.

Jediný výraznější náznak starého Turba slyším v úvodu skladby Dotek tvých dlaní. První takty mi připomenou zvuk, který si s kapelou spojujeme z minulosti. Je to ale jen krátký okamžik, protože jinak se album drží tvrdšího a přímočařejšího pojetí.

Zajímavým případem je Vidím tu lásky svý stát, která vyšla už v listopadu 2025 jako samostatný singl. Hudbu složil a produkoval Tommy Thayer, kytarista známý z KISS, český text napsal Ladislav Vostárek. Skladba vznikla jako pocta Richardu Kybicovi a vedle české verze existuje také anglická podoba Time of My Life. Thayer se podílel i na kytarových partech. Právě tato skladba má v příběhu alba zvláštní místo a její pojetí se od přímočařejšího směru zbytku desky podle mého výrazně odlišuje.

Na textové stránce alba se vedle Petra Šišky a Ladislava Vostárka podílejí také další autoři, mezi nimi Vladimír Kočandrle. Turbo tak nesází na jediného textaře, což je zajímavé i vzhledem k rozdílným hudebním polohám jednotlivých písní. Texty jsou další součástí alba, která stojí za pozornost vedle výrazné proměny kytarového zvuku.

Časem bloudím je pro mě výborná deska především proto, že se Turbo odhodlalo udělat krok jinam. Tvrdší kytary, výraznější rytmika a Zíkův hlas dávají albu jasný směr. Kapela se ve většině skladeb opírá o přímočařejší rockový projev a nesnaží se za každou cenu zopakovat někdejší melodický rukopis. Právě to oceňuji. Zároveň mám pocit, že vedle této tvrdší tváře zůstává prostor i pro melodii, která k Turbu vždycky patřila.

A mám radost ještě z jedné věci: Časem bloudím vyšlo také na vinylu. Jako sběratel vinylů tohle vždycky ocením, zvlášť když jde o desku, která mě baví a ke které se budu určitě vracet.