Třinácté znamení Fat Bat

Chomutovští Fat Bat  mají novou, deseti skladbovou várku muziky pod názvem Třinácté znamení.

Dle mého subjektivního dojmu tu opět dostanete muziku od hard rocku po prvky thrashe. Ale popořadě.

Schválně jsem si přečetl minulou recenzi na předcházející desku a myslím, že kapela prostě pokračuje po předem vytyčené cestě. Vlastně některé části té předchozí recenze jako bych mohl přepsat sem. Mám úplně stejné dojmy. Písničky samotné jsou celkem fajn. Jen mám opět dojem, že živě budou mít větší sílu než nahrávka. Opět se nemohu zbavit pocitu, že jsou tu dvě roviny. Písničky samotné a na straně druhé jejich zpracování, respektive nevyužitý potenciál při nahrávání. Převedeno na škatulky, řekl bych, že písničky jsou víc metalové, ale celkový sound kapely je spíš hard-rockový a to některé pasáže trochu sráží a hlavně škodí při sólech a vyhrávkách, které na můj vkus mají příliš tenké tóny, bez prostoru, kulatosti. Prostě s větší péčí nebo možná s přísnějším dozorem při nahrávání by to byl větší mazec a myslím, že by to desku tak jak je, postrčilo o štok nahoru. Jakoby se trošku pracovalo stylem „ to je dobrý, to nikdo řešit nebude… „ Jasně, stálo by to samozřejmě o pár tisíc víc, ale trochu zkusit, co se z toho ještě dá dostat a případně nahrát další stopu, v jiné poloze, s jiným zvukem, otočit fázi, atd., by neuškodilo určitě. Ale třeba se pletu. Je to prostě osobní dojem. Ty nápady, písničky, mají údernost, která mi tu ovšem neleze ven z beden. Ale jak jsem zmínil, živě to může být jinak, tak to berte jen jako takové zamyšlení na papír. A třeba to právě tak kapela chce. Co já vím?

Polibek hor je otvírák alba a jede ve středním tempu- pro zahřátí. Následující Třinácté znamení už je dvojšlapková vypalovačka, která živě fungovat prostě bude, to je jasné. Je fajn. Černý svědomí malinko zvolní, ale chytlavá umí být tato písnička taky. Následuje: Musíš se rvát. Kombinace balady a šlapavější , těžkopádnější skladby. V pohodě. Dál tu máme: Nehledej. Ta se mi zatím asi líbí nejvíc. Speedovka, která mi připomněla zábavy před třiceti lety s Polymetalem. K.S.G. a Jsme tu jenom krátkej čas jsou dvě, které mi evokují, stejně jako některé z minulé desky, starší, agresivnější Kabáty. Posledně jsem zmínil motosraz a hle, tady je motorkářská hymna Laid Back Riders. Ale opět. Trochu líná pasáž (kde se asi živě bude skandovat) ji brzdí v rozletu. Zapomenout je balada, která je celkem fajn, s hostující (mimo jiných) cellistkou Nicole Weihausplovou. Řekl bych, že hezká, klasická balada o rozchodu, ale v duchu pořád slyším nějak lepší produkci nahrávky. Písnička sama je v pohodě a je příjemným zpestřením celku. Celé album uzavírá Ruská ruleta, ve které jako bych cítil lehký závan alba Thrash the trash a to myslím jako pochvalu.

No, celkově bych album pojal jako pozvánku na živé akce. To, co mi v nahrávce trošku chybí, na podiu určitě bude a písničky samotné jsou v pohodě.

Tak ať se daří.

Petr Kohoutek