Torrax- Příběhy

Tak prý si kapela v redakci vyžádala přímo můj názor. No, hezké. Minulou nahrávku jsem trochu setřel, protože na ní bylo příliš mnoho evidentních chyb a asi si to chlapi pamatují. Tentokrát musím říct, že se Torrax posunuli téměř ve všech ohledech k lepšímu.
Na téhle placce se Torrax stylizuje do pozice vypravěčů, kteří předávají každou písní nějaké zpracované téma. Od pirátů po Černobyl.
Začíná se Freddym a Noční můrou. Tohle téma sice už několik kapel zpracovalo, ale ok. Torrax je vlastně už o generaci mladší skupina a nejsem si jist, jestli třeba jejich současní posluchači znají například Dokken a jejich klip na tohle téma. Jak říkám, je to vlastně už další generace, takže v pohodě.
Celá nahrávka má tentokrát podstatně lepší zpracování, lepší zvuk, lepší texty a líp se s nimi i pracuje. Už se tolik nelítá s od zdi ke zdi, je v tom lepší řád, který myslím celé desce prospívá. Melodie, kvůli který jsem minule obvzlášť držkoval, jsou tentokrát propracovanější a většinou to právě jde ruku v ruce s textem. Už se až asi na jednu vyjímku řeč neznásilňuje tak, jako minule. Až na některá sóla, která jsou ještě trochu slabinou, se to mnohem lépe poslouchá.
Jednu věc si neodpustím. Myslím si, že by prospělo většinu meziher prostě zkrátit na polovinu. Pořád by v tom bylo všechno. Takhle mám pocit, že písničkám svou délkou spíš škodí a tříští je na několik skoro samostatných celků. Možná by některé motivy mohly zůstat stranou a daly by se zpracovat samostatně v jiné písni. Možná by to- přestože se často hraje dost rychle- pak mělo větší tah, protože v momentě, kdy kapela prakticky přestane hrát, aby začala jiný motiv, mi tam chybí nějaký propojovák, který by tomu dal smysl. Možná by tu mohlo platit to, že míň je víc.. Trochu mi to připomnělo začátky další kutnohorské kapely Brix. Ta tehdy začala s podobnou strukturou písniček. Tehdy byla v módě Metallica a její sedmiminutové skladby.
Jinak ale opakuji, že jde o velký krok dopředu a asi je to, ať člověk chce nebo ne, otázkou vývoje a dalších hudebních vlivů a vnímání muziky.
Torrax si ale na sebe upletli bič. Minule to byla nahrávka tuším v čerstvě a možná i hekticky změněné sestavě a teď už si to sedá. To zlepšení ale bude muset potvrdit i živě na pódiích. Hodně se zlepšil zpěv a hlavně ten bude potřeba mít pod kontrolou i na podiích a pečovat o hlas i mimo ně. Ty výšky je třeba zpívat čistě i živě a to není sranda.
Je tu několik chytlavých melodií a refrénů, které snad potvrzují ten zmíněný pokrok. Například skladby Příběhy nebo Poutník. Jsou tam i přetrvávající slabiny, ale třeba je to právě otázka vývoje a všech souvislostí kolem.
Tedy, pokud se nepletu a chlapi na sobě a tvorbě mákli, mohu jen popřát, aby jim síla vydržela a neustrnuli. V mnohém se to poslouchá líp než dřív.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek