Titanic - CD ON

Titanic si v nedávné době prošel další těžkou zkouškou, kdy se musel vyrovnat se ztrátou Milana Hanáka. Svého času to byl právě on, kdo držel jméno skupiny v povědomí fanoušků. Na posledních albech byl Titanic ve velmi dobré formě a novinkové album On je tedy premiérou pro basu Milana Vajgrta.
Nemám jinou možnost než napsat, že Titanic má s novým albem takovou fazonu, že v lepší kondici snad ještě nebyl.
Pokud znáte diskografii skupiny, On je mixem všeho, co Titanic charakterizuje, jen, řekl bych, tentokrát ještě o stupínek techničtější nebo náročnější deska.
"Nejslabší" skladby mi přijdou Třetí neznámá a Král fair play. Tedy, ony jsou pořád na hodně vysokém stupni a hudebně není vůbec co řešit, jen mi u nich přijdou silnější sloky, než refrény. Nějak jsem nikdy neuměl přijmout písničky, jejichž refrén tvoří jedna opakující se věta. Nějak mi to prostě nesedí. Vám to třeba vadit nebude. Vím, že to v písničce má víc souvislostí, ale i tak. Občas mi ještě nevoní trochu neobratně zformulované věty, aby se vešly do muziky, ale to je prvek, který si s sebou Titanic nosí od prvního alba, není to vysloveně uširvoucí a dá se to přežít. No, a to je tak všechno, co jsem při snaze najít nějaké mínusy objevil. Jinak je to totiž album naprosto na světové úrovni. Tím myslím dost nad čarou průměru, natož ponoru.
Martin Škaroupka chytí sebemenší příležitost pro vyplnění prostoru, ale pořád slouží celku. Zdeněk, jako čerstvý oslavenec ( hodně zdraví přeji ) pěje bez známek věku či únavy. Ashok dává kytaru naprosto excelentně a basa si s kulometnou soupravou rozumí, jakoby spolu hrály odjakživa.
Z alba jsou mi momentálně asi nejbližší skladby Ahoj lidi, a to včetně textu:
" Někdo to posral, tak čau lidi, zlomte vaz! " Věta, která má dnes široké možnosti uplatnění. Jinak je to šlapavá skladba s prostorem zvlášť pro basu.
Další je Bůh dal ďáblu jen den. Ta má se svou melodií a kulometem v nohách parádní tah na branku. Blbej den je taky fajn a zase trochu jiná skladba. Osud a čas a My, ON a ti co zbyli, jsou také velmi dobré a jsou to asi nejvážnější skladby alba. Víc, než že vám je doporučuji, k nim psát nebudu.
Písničky a jejich struktura se tentokrát nedrží jednoduchých šablon, což je v tomto případě jen a jen dobře. Není tu sice tolik, na první poslech chytlavých melodií, ale Titanic taky není kapela do estrády. Mimochodem, zdá se mi to, nebo někde vzadu cítím lehký závan Mercyful Fate?
Slávek Fric se postaral o texty, které mají co říct, některé se dají vyložit několika způsoby. No, a já už nemám, co bych dál pitval.
Koupit, poslouchat.
Nazdar.
Petr Kohoutek