Symfonický projekt ROSA NOCTURNA

Noční růže začala kvést v roce 2007 na vysokoškolských kolejích v Brně. Aktuálně recenzované CD „Zapomenuté příběhy“ z roku 2016 nejsou první nahrávkou skupiny. Ještě předtím vyšlo několik demosnímků. Rosa produkuje symfonický metal. To mě zajímá.

Kapela ROSA NOCTURNA z Brna je v současné době spíš „one man projekt“. Momentálně je jediným členem Tonda „Gabriel“ Buček, kytarista, skladatel a manažer v jedné osobě. Seznam bývalých členů čítá 14 jmen.

ROSA NOCTURNA se věnuje symfonickému metalu a ten je v našich končinách sice oblíbený, ale málokdo ho umí hrát. Podobných kapel bych napočítal v celé ČR maximálně na prstech dvou rukou. Tento styl je totiž hodně náročný na instrumentální výkony muzikantů.

V bookletu se dočítám, že prakticky v každé skladbě zaznamenané na tomhle EP hraje někdo jiný. Je to taková trošku moravská AVANTASIA. Té totiž také velí jeden šéf. Tonda Buček je navíc také autorem grafického zpracování alba. CD má 31 minut. Ty jsou rozdělené do 5 skladeb a 2 bonusů v podobě původních verzí skladeb „Legenda“ a „Není čas se ptát“ z roku 2014.

Po hudební stránce se jedná o progresivní metal se symfonickými prvky a ženským zpěvem, kterému ale dominují hlavně kytary obsluhované Tondou Bučkem a Jendou Koriťákem. Zbytek sestavy je tak složitý, že ho vypisovat nebudu. Něco málo zmíním v dalším textu. Na albu se to jen hemží všelijakými hosty a bývalými členy skupiny.

Témata textů jsou poměrně netradiční, jejich zpracování rozhodně nekulhá. Mají hlavu i patu, ale nejsou úplně jednoduché pro zapamatování. Zpěvy převážně patří Zdeňce Vařekové. Ta má velice zajímavý hlubší hlas. Ten vyniká třeba v „Legendě“. Ta se jako bonus objevuje i ve starší verzi se zpěvem Lucie Šotolové. Velice kudrnaté aranže má „Medúza“. Základní část CD končí instrumentální parádou „Fantazie C mol“.

U Noční růže cítím lehkou příbuznou s CARPATIA CASTLE. Je to dané nejen ženským zpěvem a temnou, byť současně skočnou, muzikou, ale taky vizuální podobností titulního obalu, kde obě kapely použily motiv jakéhosi stroje času. O nějakém kopírování ale nemůže být řeč.

Rozhodně se jedná o netuctovou záležitost. Určitě kapelníkovi přeju, aby sehnal stejně zapálené spoluhráče. Pak teprve to ROSA NOCTURNA rozpálí naplno.

Jan Holý