Sweet Leopard představují další porci blýskavého glam rocku

Zřejmě jednou z mých posledních letošní recenzí budou Ostraváci SWEET LEOPARD a jejich druhá deska „Horny house“. Musím se přiznat, že jsem se na tuhle fošnu opravdu těšil. Někdy na podzim jsem totiž recenzoval debut kapely „Shock me! Thrill me! Love me!“, který mě dostal do kolen.

A podobně na tom jsem i teď. Vítejte v „nadrženém domě“. Glam rock, holky, kérky, sex. Vše dotažený do posledního detailu. Vzrušující muzika, kterou Češi mají tak rádi a stejně ji tady v české kotlině skoro nikdo nehraje a v podstatě ani nikdy nikdo nehrál. Nechápu to. Hity světových glamrockových kapel vládly tancovačkám už od 80. let. Na které rockové zábavě nezaznělo něco od Bon Jovi nebo Kiss, ta jako by nebyla. Já jsem zábavami doslova odkojený. Jezdíme s manželkou na tancovačky a dodnes je máme rádi, i když už máme čtyři křížky na zádech.

SWEET LEOPARD proto pro mě představují nádherné vzpomínky na historky z dob mého útlého mládí (mimochodem dnes prožívám vyzrálé mládí, i když moje žena tvrdí, že kozorozi se rodí jako starci a pak už jenom mládnou). Přitom hudba SL přináší svěží nový vítr, žádná kopírka. Přestože jsou texty stylově v angličtině, je jim dobře rozumět a nemusíte mít státnice ze rodného jazyka Wiliama Shakespeara.

Deska má dobrý zvuk ze studia Mouseville, přesně takový, jak od glam rocku očekávám. Pompézní, hravý i k tanci zvoucí. Samozřejmostí je pěkný obal, který začíná někde tam, kde končil přebal debutní desky. Nechybí přelepka s upozorněním na explicitní lyriku. Předně musím říct, že kapela to výborně zpívá. Hlavním zpěvákem je Sany Angelo a ten má hlas jako zvon. Pětici dále tvoří Michael Kit – kytary, sbory, J. C. Smith – basa, sbory, DogFox Pedro – bicí, sbory. I ty pseudonymy má kapela dotažené do detailu. Někdo by si mohl říct, že jsou to pozéři, jenže to není pravda, tyhle kluci svojí muzikou žijí a je to sakra znát. Prostě je znát, jak moc je to všechno baví. Tohle se předstírat nedá!

Deska začíná dvojící vypalovaček „More than god“ a „Fairytale“, které mají všechny propriety hitu. Následuje klidnější „Heart of stone“ a hned pak přijde pořádná jízda v podobě „I donn´t wanna see you again“. Zde vyniká hlas Sanyho, který rozehrává různé varianty projevu. A při refrénu mi běhá mráz po zádech a to se mi stává při těch největších peckách a rozhodně ne u každé recenzované kapely.

O čem by asi mohly být „Chicks for money“, Kuřátka za peníze. Zkuste hádat, stoprocentně trefíte! „Horny House“ je dům hříchu, kde se to holkama jenom hemží. „Princess of decadence“ je pěkně vygradovaná balada o princezně úpadku. H. F. P. je zkratka, která se dá vyložit různými a dokonce i velice sofistikovanými způsoby. Ale text pojednává zase o tom jednom, bez čeho by nebylo dětí. Haha, to jsem to pěkně zakryl!

Jdeme dál, akustická kytárka a tichý zpěv. Houby, pěkná halekačka. „Night of Gold“. Desítku okupuje „Under stars“, balada s poetickým textem. A poslední jedenáctou skladbou je bonus „Burning love“. To je cover amerického skladatele a country zpěváka Dennise Lindeho, který hrával mimo jiné třeba Elvis Presley.

Aktuální desku podporuje videoklip k písni I Don't Wanna See You Again, který je k vidění na youtubku, který měl za první tři týdny víc jak 1300 zhlédnutí! K vidění a slyšení je zde i audio bez pohyblivých obrázků k písni Fairytale.
Tak pěkné Vánoce se SWEET LEOPARD!

Jan Holý