Surma vydává debut u amerických Metal Blade

Se symfonickým metalem s ženským zpěvem se v posledních letech v naší republice doslova roztrhl pytel. Žádnou velkou vzácností není ani mezinárodní obsazení těchto kapel.
Surma je nové jméno na scéně a má hned debutové CD vydané u legendární americké firmy Metal Blade. Ptáte se, jak je to možné? Nezbláznil se Brian Slagel, zakladatel firmy, u které vydaly svá klíčová alba třeba kapely Mercyful Fate nebo Slayer. Brian Slagel, který stál u vydání naprosto zásadní kompilace Metal Massacre, na které poprvé „nakopla svá světla“ Metallica? Zřejmě se nezbláznil. Kytaru v kapele Surma obstarává Heri Joensen z folkmetalové kapely Týr, která okupuje Faerské ostrovy. A jak se Surma dostala na Rockpalace, který se specializuje na českou a sem tam i slovenskou scénu? Spojujícím článkem je česko-ukrajinská zpěvačka Viktorie Surmová. Odtud je i název projektu Surma. Skutečně se jedná o kapelu, nejen o studiový projekt. Alespoň to tvrdí promo materiály firmy Metal Blade, u jejíž „folkmetalové“ subdivize Ragnarok album Surma vychází.
Viktorku Surmovou můžete znát z jejího působení v projektu Rosa Nocturna nebo v metalové opeře Bohemian Metal Rhapsody. Je to tak černovlasá kráska, která má zlato v hrdle. Pařízkova Rapsodie mě naživo nijak zvlášť nenadchla, ale Viktorii nebylo možné přehlédnout. Tady se ten, co naděloval talent a krásu, fakt vyřádil. Viktorie studuje klasický zpěv v Nizozemí. Prostě je to trošku „multi-kulti“, ale nebojte se tady nejde o politiku.
Debutové CD bude zabaleno do atraktivně pojatého digipaku. Já mám k dispozici sice jen digitální media kit, ale i na monitoru počítače vše vypadá velkolepě. A stejným způsobem toto album též zní. Dominují mu mohutné orchestrace a chorály. Není to folk metal, ale je to spíš symfonický metal s výrazným ženským vokálem, který se občas popere v souboji krásky a zvířete s mužským murmurem (Like the river flows). Výpady mužského brutálního vokálu mě baví, tady prostě oba protipóly k sobě pasují.
Velkým plusem je, že debut Surma má spád. Většina písní má něco kolem tří minut. Celek dosahuje 47 minut. Z kolekce vyčnívají pecky The city of winds anebo třeba hned následující The Light within.
Nejen díky firmě, u které album vychází, se jedná o jedno z nejzajímavějších alb letošního roku.
Pro Rockpalace Honza Holý