Sedmá studiovka Seven není černou můrou

Znamení sedmiček je zaslíbená aktuální deska českobudějovické kapely SEVEN. Kytarista Honza „Kirk“ Běhunek a spol vydali sedmou řadovou desku pod hlavičkou SEVEN v roce 2017. A je to opět vymazlené cédéčko plné, řekněme progresivního metalu. Jenže zaškatulkovat muziku „Sedmičky“ není tak snadné. Kapela totiž zraje jak víno a hraje jí to náramně. 12 písní se dělí o porci 54 minut a snad ani vteřina není zbytečná. Kluci z jihu Čech jsou opravdu výtečnými muzikanty. To se musí nechat.

SEVEN hrají v sestavě Honza „Kirk“ Běhunek – kytary, Jirka „Kombi“ Komberec – zpěv, Vojtěch Zícha – basa, Ondřej Busta – bicí. Jako host se na nové desce objevuje Honza Toužimský z Arakainu, původem též z jižních Čech. Není se proto čemu divit, že jeho hlas zazní v písni „Jihočech“. A právě Honzově projevu se lehce podobá zpěv Kombiho, který má taky hlas jako zvon!
Hudba je dílem Kirka, o texty se postaral zpěvák Jirka „Kombi“ Komberec a to je zkušený tandem. Kirk umí vymyslet velice barevné melodie plné všelijakých kudrlinek stejně jako pořádně naštvanou muziku. O produkci se postaral principál Kirk a krystalicky čistý zvuk je dílem Jaroslava Brouzdy. A výborný zvuk musím podtrhnout. Takhle složitá muzika si ho totiž zaslouží.
Titulní „Mury“ jsou zařazeny jako první a je to prima otvírák s temným textem. Ještě temnější název ale má dvojka „Vrah“. To je dobrý mazec s dominantní kytarou, která se představí v mnoha variacích. Velmi řízným riffem začínají i následující „Lži“, které koketují možná až s hardcorovým hopsáním . Zpátky k progresivnímu metalu skladbu vrací Kirkovo brilantní kytarové sólo.
Variabilita hlasu Jirky Komberce se ukazuje v plné síle v písni „Black“, jejíž text je zajímavým jinotajem. Chybět nemůže ani balada. Tou je „Jsi jediná“. Kombi zpívá velice civilně a taky v téhle poloze mu to sluší. Ke „slovu“ se zde dostane také akustická kytara.

Nějak jsem nepochopil, proč se skladba „Jihočech“ jmenuje právě tak. Pomluvy jsou děvkou zlou i u nás na východě. Netradiční rytmické postupy se objevují ve „Tmě“. Zajímavě vrstvené vokály jsou v „Bestii“. Tohle asi kapela na koncertech hrát nebude, ale třeba nás překvapí. Nádherná kytarová hradba zní v písni „Král“. Zajímavostí tohoto alba je také, že 10 ze 12 písniček má jednoslovný název. Jedno jméno zde už padlo, tím druhým je „Nemám / Nemáš“, které dominuje výrazný baskytarový motiv. Ale ani šikovná kytara zde nezůstává stranou.
A jdeme pomalu do finále. Předposlední „Prokletí“ začíná takovým až písničkářským projevem. Tohle by se mohlo prosadit i v nerockových rádiích. Příjemná záležitost. Z úplně jiného soudku je závěrečný „Indián“. To je místy pěkná rubanice, ale nechybí ani silná melodie.

Jediné, co bych desce vytknul, je rozpolcenost v jejím názvu. Na titulu jsou totiž „Mury“ s krátkým „U“. V textech se ale objevuje česky správná verze „Můry“. Ale to je jen taková drobnost, která někomu přijde naprosto malicherná. V každém případě potisk disku zdobí pěkná můra. V bookletu se ale neobjevuje, ten zdobí je nádherné stromy. Pro přírodní motivy mám pochopení. Temný les může symbolizovat i černé můry, které jsou vlastně projevem svědomí.
Jan Holý