SCABBARD a jejich „Lidské loutky“

  • Číst 6706 krát

Deathmetalová úderka SCABBARD ze Spytihněvi na Zlínsku vstala po víc jak dvaceti letech z mrtvých. V roce vydala comebackové album „V říši zla“ a stále ještě aktuální, vloni vydané „Lidské loutky“. Původní angličtinu nahradila mateřština. A místy je to fakt sranda, začíst se do textů nového alba. Ale k tomu se ještě dostanu. Death metal zas taková prdel není!

Death metal je zábava inteligentních lidí, takže je potřeba některé texty brát s nadhledem. I ti nejhrozivější deathmetalisti jsou tatínky malých dětí a maminky, které se umí postarat o své rodiny. Něco o tom vím.

Nahrávka „Lidské loutky“ vznikla ve trojici Alex Varmuža – basa a vokály, Tomáš Král – kytary a vokály, Alan Vičánek – bicí. „Danajský dar“ nazpíval původní pěvec Petr Vavřík. Na intru se podílel vedle Tomáše Krále ještě Alexandr Zemek.

Po krátkém intru následuje mrtvolná jízda par excellence. Dozvíte se, že „Každý někde má svůj hrob“. České texty jsou fakt plusem nahrávky. O čem jiném by mohl být song „Muž s brašnou“, zvlášť když začíná slovy „Úkol zněl jasně, muž s brašnou nesmí projít. Za žádnou cenu, musíš ho prostě zabít.“ Scéna z komedie Pelíšky v death metalu? Proč ne. Chce to fakt nadhled. Následující „Greendealita“ se nepáře se zelenými fanatiky a tvrdě kritizuje iniciativu Green deal, novou evropskou totalitu.

No a pak přichází totální výblitek a neskutečně reálný popis toho, jak „Jsem se posral“. Haha, stát se to může komukoliv. „Najednou to přišlo, už to na mě jde…“. Podobnou tématiku bych čekal spíš u nějaké grindcorové kapely typu Gutalax. SCABBARD se s tím nepáře a tady fakt překvapil. Doufám, že tuhle pecku zahrají borci na MetalGate Czech Death festu, kam se letos opět chystám. „Vidím hajzlík, srdce plesá, poslední naděje. Už se blížím, chytnu za kliku, dveře zamčené“. Dovedu si to velice živě představit. A finále, oh my god: „To je sajrajt, už to teče. Jsem se posral, no to snad ne“.

Titulní „Lidské loutky“ trošku zpomalí v nastoleném rytmu, ale pak se rozjede až grindová řezačka. „Lidé jsou jako loutky, které někdo vodí“. A sranda pokračuje songem „Toreador Bohuš“. A to je fakt groteska o Bohušově snu, stát se toreadorem. Vtipná story končí kvičícím pašíkem, křičícím Bohušem: „Je to v řiti, je to v řiti…“.

Zvážnění přichází s předposledním songem „Moravská zem“, který opěvuje Moravu. To by člověk od deathmetalové partičky moc nečekal. Žádná nasranost, naopak samá pozitiva. Přitom to je old school jízda, která se zvrtne do pořádné rubanice. A jdeme do finále. Už jsem uvedl, že „Danajský dar“ nařval Petr Vavřík. Ten má hlubší hlas. Skladba jako taková nepostrádá změny rytmů, ale jinak jede v klasickém ranku old school death metalu.

Celkově jde o velmi zdařilé dílo, které se mým uším prostě líbí. Baví mě. Těším se, že kapelu po mnoha letech znovu uvidím naživo.

Pro Rockpalace Honza Holý