Roxor – Železný král

Fandím Ondrovi. Obdivuju, s jakou energií společně s kapelou táhnou káru se jménem Roxor napříč naším bigbítem a docela určitě po nich tady jednou zůstane stopa. Jejich alba mají stoupající tendenci a tak jsem byl zvědavý, zda po šesti letech (to to utíká) překročí stín Kazatele. Líbí se mi, jak se kapela (nebudu psát, že se snaží, ona to dělá) dovede každé své dítko k dokonalosti i co se týče obalů. Proč to píšu? Protože už obal Železného krále na vás dýchne něčím velkým, co ve vás musí vzbudit zájem. Scenérie, která jako by právě vystoupila z Pána prstenů, postavená na obří šachovnici…Nádhera. Výborná zpráva, kterou mi řekl Ondra při předání CD pro sběratele desek, že na podzim vychází i tento počin na vinylu. Prozradil mi ještě jednu zajímavost o chystaném vinylu, která udělá vinyl ještě zajímavějším, ale to už nechám na kapele samotné, kdy s tím „vyleze“ ven, nebo to nechá jako překvapení pro všechny, kteří si vinyl koupí.
Ale k albu samotném. Je po čertech hodně dobré, nebojím se použít slova výborné, pokud máte rádi přímočarý bigbít, potažmo heavy metal, na nic si nehrající, postavený na dvou vyvážených, vzájemně se doplňujících kytarách, base, výborně šlapajících bicí a vokále. U čeho se tady musím ještě zastavit, jsou texty, které jsou po celé album hodně dobré, opět jsou to příběhy s dějem, ne slátaniny nic neříkajících rýmů a posouvají album o level výše.
Už první skladba Železný král je oslavou heavy metalu a kapela v ní vzdává hold svým vzorům Accept, Kiss, Judas, Osbourne, Iron Maiden a Helloween, nebudu psát pro mne nejsilnější skladba alba, ony jsou dobré všechny. Deset skladeb z toho Vlci s částečně snad „pod čarou s politickým“ textem, Ke hvězdám a Čert tě vem, jsou skladby, které už „prošly“ ohněm koncertů. Ještě vypíchnu dvě skladby, které mě chytly hned v úvodu a to jsou, Nesmí se stát (Ondro výborná práce v refrénech) a Ve vzpomínkách, která se valí do uší jako uragán.
Velkým bonusem alba jsou také libozvučné, až melodické refrény. Prostě se tohle album fakt povedlo, kapela si na nic nehraje a je tady tím čím je – Roxorem. Kapela to šlape, je vidět, že je ještě baví, dělat muziku společně. Za mne oba palce nahoru a vinyl si docela jistě pořídím, stojí za to. Tahle deska mě bude bavit ještě dost dlouho.