RAIN - Labyrint (2015)

Nemusí pršet, jen když hraje Rain

Rocková kapela Rain z Nového Města pod Smrkem přichází na trh s další deskou. Svůj styl označuje jako crossover rock a s tím se dá plus mínus souhlasit. Opravdu míchá styly a někdy jí to jde líp a jindy zase hůř. To se prostě stává. Rain hraje v sestavě Honza Kvapil – zpěv, Jakub Novotný – bicí, Hanz Smith – basa, Filip Čáp – kytara, Lukáš Beyer – kytara.

Proto kolem mých uší proběhnou první tři skladby desky, aniž by ve mně zanechaly nějaký hlubší pocit. Místy docela drsný projev zpěváka a bublající kytary přesně sedí do stylu crossover. Z úvodní trojice vyčnívá titulní skladba „Labyrint", kde zpěvák a kytarista Honza K. hodně pracuje se svými hlasivkami. Deska se láme čtvrtým songem „Když všechno končí", ve kterém hostuje Luboš Suchánek z Komunálu. Nemám k dispozici celý booklet, takže ani netuším, jak je to s autorstvím skladeb, ale v každém případě „Když všechno končí" by klidně mohla být písní Komunálu, se kterým Rain často živě vystupuje.

Z dalších písní vyčnívá výtečná balada „Odcházíš", která se mi fakt líbí. Poklidná kytara, do toho zlehounka hrají bicí a nad tím vším výrazný drsný vokál. Trošku mi to připomíná n nejpozdější tvorbu kdysi punkových, později doomových a nakonec post rockových borců D. A. D. z Polné u Jihlavy. Jejich tvorbu mám moc rád a kupodivu mi ani nevadí jejich stylové kotrmelce. Škoda, že se za touto partou asi již slehla voda.

Ale zpět k dešti, pardon k Rainu. V písni „1000 tváří" hostuje Jan Hlůže, tedy zpěvák porevoluční heavymetalové komety Alien z Turnova. Pamatujete si na desku Dance with the Alien, která měla tak šeredný obal, že se člověk až diví. Ale hudba se mi dodnes líbí. Po letech se z této desky stala sběratelská rarita. A Hlůže ten hevík stále v hrdle má. Jeho hlas je pro mě naprosto nepřeslechnutelný. Ale to jsem zase odbočil.

Dál mně zaujal song „Psanec", která vrcholí až punkově jednoduše znějícím sólem. Ale právě v jednoduchosti je síla. Co může vypadat na první poslech jednoduše, zároveň může být kamenem úrazu. Tady ale sólíčko opravdu funguje. Celkově se mi kapela líbí v klidnější poloze. Velmi zajímavá je „Řeka", která začíná monotónním motivem, který plynule přeroste v lehce rapovaný zpěv, aby se vzápětí vrátila v podstatě tam, odkud začala. A pak říkejte, že nevstoupíte dvakrát do jedné řeky!

Deska Rainu končí vtipně nazvaným triptychem skladeb, které jdou v pořadí Tvor, Netvor, Otvor. „Z hor přichází jednou za rok tvor, podivný neurčitý...". Tenhle refrén má koule.

Objektivně musím uznat, že s každým dalším poslechem se mi deska Labyrint kapely Rain líbí víc a víc. Je to tím, že si člověk snadno zapamatuje melodie i část textů, které se dají při třetím poslechu v pohodě křičet do okolí. Některý rýmy jsou fakt srandovní, jako když „Netvor v sousedním Polsku pojídá zbytky!". Dávám palec nahoru!

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE