První MYLION, to je parádní záležitost!

Zrovna, když jsem si povzdechl, že v poslední době dostávám k hodnocení jen neznámé spolky, kde moje recenze má čtenost sotva pár jednotek, tak se mi do pošty dostala nahrávka kapely MYLIONS. Zas něco neznámého, ach jo. Jenže ono to tak není úplně bezejmenný spolek!
Téhle partě totiž šéfuje Mirek Horňák. Ano, ten samý Mirek, který prošel kapelami TITANIC, KERN a dnes též hraje v akustickém projektu Alband, ve kterém se sešli kluci, kteří v minulosti měli co do činění s legendární kapelou KERN.
A Mirkovi se evidentně muselo už stýskat po dunění elektrických kytar, protože nahrávka „I. mylion“ kapely MYLIONS je parádní hard rock. Nabušená nahrávka, která mě dostala na první poslech, a to se mi často nestává.
Kdo se o tuhle parádičku postaral? Mirek Horňák – kytara, zpěv, Miloš „Cukero“ Hořínek – zpěv, Jan Vrchota – klávesy, zpěv, Vlasta Malý – basa, Michal Biskup – bicí.
Mirka asi představovat nemusím. Žádný „nazdárkové“ nejsou ani další členové kapely. Cukero se vyzpíval v několika projektech. Možná ho budete znát za kapely Elbereth nebo Trajekt z okolí Brna. A je to majitel hlasu jako zvon.
První čtyři skladby 11položkového kompletu doslova letí na vlnách hard rocku. „Devět životů máš“ je typický otvírák. Hned potom přijde rychlá jízda „Život je jak volný pád“ a pak taky suché konstatování „Tady nás nic nečeká“. Taky si myslím. Kapela trošku přibrzdí až při páté položce, kterou je pohodová „skorobalada“ „Den poté“. Není to typický ploužák, tak proto ten přídomek „skoro“. A v pomalejším tempu se nese i následující „Óbr svět“, ale tady zaduní taky pořádný katary. Tohle střídání nálad je na hardrocku krásné.
Pro tenhle hudební styl jsou tolik typické hamondky, klávesák Honza Vrchota má své klapky jako plnohodnotný nástroj. Nepotřebuje vyčnívat, ani sólovat, přesto dokáže perfektně kolegy podpořit. Velký prostor dostává ve „Zpěvu Suzzanah“.
Pěkně se poslouchá i písnička „Na dně“ s výrazným refrénem. Pohodovou záležitosti je i hravá píseň „Dáma a král“ s výraznými kytarami ale i rytmikou. Tady se vyřádil bicák, který jen tak lehce oprašuje svoji soupravu, ale taky do toho umí pěkně říznout.
No a posledním songem je málokdy vídaný cover převzaté věci. Nevím, jestli jsem se s tím už setkal, ale nápad je to hodně originální. Tady totiž došlo na původní song BLACK SABBATH – She´s gone, který je v českých zemích známý v podání Marie Rottrové jako „Lásko, voníš deštěm“. Hned při prvním akordu kytary mi naskočí mráz na zádech a ten mi po nich běhá po až do samého konce. Tohle je parádní cover, je to zahrané úplně jinak, než všichni notoricky známe. Je to celý jiný, ale přesto MYLIONS zachovávají ducha Ozzyho i Rottrové. Tleskám, tleskám, tleskám. Věra nepotřebuje prapodivné sochy. Myslím, že tahle pocta by jí byla podstatně bližší a milejší.
Co se týká textů, tak MYLIONS umí pracovat s jazykem, nejde o žádné prostoduché říkanky, které si budete pamatovat po prvním poslechu. Chce se to do slov zaposlouchat, abyste přišli „mylionářským“ příběhům ze života na zoubek.
Parádní hard rock hrají tihle MYLIONS, kytary kvílí a já to takhle mám rád. K téhle desce se budu určitě vracet. Pro mě to je jeden z objevů letošního roku. Zkuste „mylionáře“ objevit i vy. Tohle poznání bude stát za to.
Pro Rockpalace Honza Holý