Prej že zakázali kouření. Nás ne!

Tak na tuhle kapelu, se přiznám, jsem se dost těšil. Hrála u mě v listopadu se svojí spřízněnou kapelou Goat Cult a byl to fakt neskutečnej thrashmetalovej nářez. Jejich slova mě taky docela potěšili - Beroun je nádherný město, alespoň co je vidět ze schůdků u vchodu do Prdele, místního krutopřísnýho klubu. 17náctej byl uctěnej pokřikem o míru, že by měl zůstat a tak. Na co jinýho by se taky mělo zvučit? Průběh super. Prej že zakázali kouření. Nás ne, Kouře bylo dost. Pódium, na kterým se dá chodit, je vždycky fajn. A že jsme po koncertě dali pokec a i pár kalíšků? No to už k tomu patří, že.

A teď už více k jejich albu – Vyřešíme si to sami. Obal skvělý, uvnitř texty, což je dobrý, ale tak malým písmem (asi aby se tam vešli), že pro mě jako už dříve narozeného, bez pomocných prostředků, k nepřečtení. Ale daleko podstatnější je obsah na té lesklé věci uvnitř, která obsahuje šest kousků.

Edukátor – sice nevím, co to znamená, ale připadá mi to jako opancéřovaný vlak na kolejích, který otvírá tuhle placku. V některých chvílích jako bych slyšel tu jízdu a ten klasický rytmus na kolejích. A že nejede pomalu, to je slyšet na tempu dvojšlapky Vojty, kterýho znám hlavně z kapely Fenomen a ni jsem nevěděl že hraje i tady.Taky ho na koncert Zajetí kouře přišla podpořit celá kapela Fenomen a že to bylo znát na tržbě, to ani povídat nemusím.

Další kousek začíná jak z nějakého sci-fi seriálu. Mitakani začínají věřit v boha.

Zřejmě asi titulní věc - Ruce pryč, vyřešíme si to sami. Opět námrd jako prase, strhující tempo. Předem se omlouvám za to výrazivo, ale prostě mi to leze z huby samo. Tohle není muzika o kytičkách a zamilovaných holčičkách, ale zní to pořádně nasraně a tak to má být. A komu se to nelíbí, tak ať si……poslouchá něco jiného. To není spojeno s názvem mého rockového klubu…ha ha ha.

„Nenávist si nenech vzít“ – název mluví sám za sebe. Kolik jí každý máme v sobě a umíme to nějak vyjádřit?
Na téhle placce nečekám, že na mě vykoukne něco pomalejšího nebo něco méně provokativního.
„Řekněte mi, kde je klid a mír, ať vím, kde nemusím být“, to je sice jakoby v pomalejším tempu, ale taky v daleko hutnějším zvuku, kde mi vyčnívá hlavně basa, která má skvělý zvuk.

Tahle muzika samozřejmě není pro každého, ale stoprocentně má mnoho svých posluchačů a diváků. Byl jsem taky svědkem jejich strhujícího živého vystoupení a dost mě překvapilo uceleností a dokonce i vtipnou vložkou poezie uprostřed show. Rozhodně ani já a ostatní jsme se nenudili. Občas je dobré si vyčistit hlavu nejen alkoholem ale i takovýmto nářezem.
A vo tom to je.

Pro Rockpalace Martin Hruška