Poctivý hard rock na desce kapely Fajer
- Číst 7310 krát
Hardrocková kapela FAJER z Dolního Benešova, tedy ze Slezska, vydala druhé album Stáří? … Není pro sraby!!! Název evokuje vcelku povedený film režiséra Tomáše Magnuska, který má podobný název, jen bez těch interpunkčních znamének. Deska má velmi pěkný obal.
Devět skladeb uplyne jako nic. Album má zhruba 38 minut. Je plné melodického hard rocku, který se příliš nebrání ani heavy metalu.
Kdo se o tuto nahrávku postaral? Dan Muczka – zpěv, Milan Travníček – sólová kytara, vokály, Pavel Sroka – baskytara, vokály Jan Sroka – bicí a Jiří Novák – klávesy, vokály. Nahrávalo se u Martina Roženka v GM Recording studiu v Jablunkově, který se postaral též o mastering.
Titulní song má dost zvláštní frázování, dlouhé noty jsou sice protahované, ale jinak je text hodně krátce sekaný. To Opavsko a Ostravsko tam je prostě slyšet. Kluci zpívají, jak jim zobák narost. To podle mě není špatně. Další songy jedou lehce a silně melodicky. Písním dominují kytarová sóla. Není to úplně moderní muzika, ale příznivci starého dobrého hard rocku si přijdou na své. Nechybí ani celkem povedený ploužák „Vzít touhu do dlaní“ s pěkně kvílícím kytarovým sólem a vygradování v závěru. Ten přechod ze sladké do tvrdší podoby se mi prostě líbí.
Text „Sedmi statečných“ není žádná kovbojka, vypráví příběh atentátníků na Heydricha. Rozhodně se jedná o zajímavý námět. Druhá balada na albu se jmenuje „Emoce“. Musím říct, že mě nebaví. Je to moc přeslazené. Naopak se mi hodně líbí předposlední kus „Rocková cesta“ s vypjatým vokálem v refrénu. Tahle píseň má prostě grády. A hitové ambice může mít i poslední položka a nejdelší kompozice kolekce, svižná „Zázemí, domov i cíl“ s výrazným klávesovým motivem a opět kvílejícím kytarovým sólem.
FAJER produkuje fajn muziku, to je bez debat. Můžu vám ji jen doporučit. Fakt je to pohoda.
Pro Rockpalace Honza Holý