Po dvou letech vyšel druhý Hardmok

Hardmok jsme tady už před časem měli. Teď tahle parta z Pardubicka přichází s druhou deskou.

Nahrávalo se opět ve studiu Hacienda u Miloše Dodo Doležala, takže o zvuk desky nemusí mít nikdo strach. Navíc aktuální počin „Pošli to dál“ nahrála stejná sestava, která nahrála debut. Hardmok působí v sestavě Michal Voigts – zpěv, Láďa Šmejda – kytara, Zbyněk Udržal – basa, Libor Vohralík – kytara, Michal Šeda – bicí. Protože se mi první deska poměrně líbila, tak i od dvojky očekávám něco podobného.

A nemýlil jsem se, jde o poctivou rockovou muziku s prvky rocku i heavy metalu. Šlapavý bigbít s texty ze života a o životě, žádné těžké jinotaje. Slova jdou přímo k věcí, žádný okecávání. Taky muzika je přímočará a nekompromisní.

Oproti debutu kluci krapet přitvrdili. Na jedničce bylo trošku takové té popové vaty, tady žádná „srajda“ není. Deska začne rozjuchaným basovým riffem, ale o žádné legrácky tady taky nejde. To je ten „Nejsilnější zákon“. Pak totiž může přijít „Volnej pád“ a ten nabere pěknou rychlost. Jen mi trošku přijde, že je tahle deska trošku na jedno brdo. Některé riffy sklouzávají až k punkrockové jízdě. Není zde skladba, která by vyloženě vyčnívala. Snad jen předposlední sedmiapůlminutový epos „Jako ty“, který by mohl mít komerční úspěch, ale sráží ho ta délka. A závěrečné „Tajemství“ s ženským zpěvem je taky spestřením.

Jo a desku „Pošli to dál“ jsem zahlídnul na koncertu Zemětřesení 2018 v pražském paláci Akropolis. A tady přesně potvrdila svůj název. Někdo z kapely ji totiž věnoval jednomu z diváků, který stál celou dobu v první lajně. Po koncertu jsme dali pár vět a shodli jsme, se že se nám líbilo Zemětřesení a novému majiteli cédé jsem tvrdil, že se mu Hard mok bude líbit. Myslím, že poznal, že jsem nekecal.

Pro Rockpalace Honza Holý