Ozvěny minulosti - velmi slibné do budoucnosti Rimortis.

Na tuto placku jsem se upřímně těšil docela hodně. Rimortis poslouchám více jak 10 let a už tenkrát po prvních albech jsem jim se synem (když jsme si spolu s nimi zpívali v autě Vesmírem plout) říkali, že jsou to český Stratovarius. Poděbradští speedmetaloví RIMORTIS prošli bohatou historii. Jejich sestavou prošla řada muzikantů, přičemž k posledním změnám došlo před vydáním aktuálního alba „Ozvěny minulosti“. Kapela věří, že teď je silná a schopná se dobrat k dvaceti rokům existence.

Vznik: 1999
Místo: Poděbrady
Styl: speed metal
Diskografie:
2000 Proud času
2002 Oheň a led
2004 Stín křídel
2006 Vesmírem plout
2008 Už bijí zvony (DVD)
2009 Deset kroků zpět (2CD)
2012 Peklo, co si říká svět
2017 Ozvěny minulosti

Sestava:
Láďa Spilka – zpěv
Martin Čermák – kytara
Jirka Vrba - klávesy
Vašek Mrzena – baskytara
Vojta Zapadlo – bicí

Krásné intro úvodní skladby v klávesách a už nastupují očekávané kytarové riffy….ano přichází RIMORTIS v novém kabátě. Dlouho očekávané CD, na které po personálním zemětřesení v kapele mnoho fanoušků netrpělivě čekalo.

První skladba Divadlo v bílém ve mě ještě evokuje ten starý styl Rimortis, i když zpěv je dnes jiný.
Zato druhá speedmetalová vypalovačka „Ztracená karta“ – to už je něco úplně jiného, kytary nabrali daleko rychlejší tempo japonského rychlovlaku,které mi dost připomínalo Dragon Force, který jsem měl možnost slyšet a vidět před lety v Rock kafé v Praze u kterých jsem taky nechápal,jak někdo může vytvořit takový kmitot rukou a ještě ho udržet přesně po delší dobu ve správném tempu. Během toho mi vstávali chlupy na ruce takovým fofrem, jak je ve zrychleném filmu vidět jak roste tráva po ránu.

Musel jsem si to přehrát ještě jednou, protože napoprvé jsem vnímal jen ty kytary a bicí, a na text a zpěv už mi nezbyla mozková kapacita.

Další věc „13.komnata“ mě uchvátila už úplně.Jako že v rockové a metalové muzice moc klávesy nemusím,tak tady mi připadali velice vhodné a skvěle doplňovali ty rozjeté kytarové mašiny.

Už jsem si říkal, kdy přijde nějaké zpomalení? A ono nepřichází. Valí se na mě jedna pecka za druhou, jedna lepší než druhá. Až přicházejí „Poklady moře“ v kterých to vražené tempo aspoň chvílemi zvolní. Tohle je o poznání pomalejší ale i tak to zdaleka není pomalá balada,ač melodie a příběh všemu odpovídá. Tady je vidět změnu ve zpěvu,který se stupňuje a graduje ve výškách. Pravá balada přichází až v druhé půlce placky „ozvěny minulosti“, která kraluje celému CD

V září vyšel klip k písničce „Třináctá komnata“. A Rimortis říká, že tuhle skladbu vybrali pro její jasný a zřetelný smysl, význam textu a také pro její hudební náplň, která tak nějak kompletně vystihuje současnou tvář kapely.

Co říci závěrem? Jelikož znám tvorbu Rimortis dost dlouho a mám ji docela dost naposlouchanou (i naživo jsem měl možnost je vidět a slyšet,u sebe v klubu i dvakrát), tak tahle nová fošna mě doslova posadila na zadek. Možná je to tím, že je to můj oblíbený styl, který nepřestávám obdivovat. Na rozdíl od předchozích alb tohle na mě působí jinak. Mám pocit, že si kluci nasadili laťku do budoucích let hodně vysoko a přeju jim, aby se to dařilo udržet a aby se jim vyhnuli zdravotní (a jiné)problémy a mohli to „svoje“ rozdávat po vlastech (pódiích) českých dál.

Pro Rockpalace Martin Hruška