Ostravský Trezor se vrací na scénu

Ve své diskografii má debutovou desku „Máš svou šanci“ v roce 1994 stejně jako druhé album „Tváří v tvář“, které vzniklo o dva roky později. Všemu ale předcházelo demo „V srdci tvém“ a vinylový singl V srdci tvém / Pěsti. 

Obě desky nahrála sestava Tomáš Hradil – zpěv, Petr Slezák – basa, Lumír a Milan Krpcovi – kytary, Jaroslav Vašek – bicí. Petr platí za jednoho z nejlepších producentů a zvukařů u nás. A Lumíra Krpce určitě znáte z jeho dlouholetého působení v karvinské kapele Doga.

Jelikož jsem majitelem celé diskografie kapely, tak jsem si našel obě céda. Ale přiznávám, že jsem hledal i kazetu s demáčem a ten zpropadený singl, jenže má snaha vyšla vniveč. Ale mám je. Najít něco v mé sbírce není někdy sranda.

Od rána mi tady duní tedy „Máš svou šanci“. To byla nahrávka, která naprosto ulétla na vlnách speed metalu v dobách, kdy ve světě už po tomhle stylu neštěkl pes a v Čechách ho kupodivu skoro nikdo nehrál. Přitom je dobře známo, že náš národ miluje party typu Helloween nebo Gamma Ray a ani já nepatřím k výjimkám. Něco tak rychlého a melodického tady určitě v té době nebylo.

Navíc kluci byli mladí a divocí. Dlouhé vlasy a vypjatý vokál Tomáše Hradila. Málokterý český zpěvák dokáže zpívat takhle vysokým falsetem. A tenhle vlasatý idol shodil v posledních letech hřívu a naopak nahodil kérky. Ale to zlato v hrdle má stále. Před pár lety jsem s Tomášem mluvil v Pardubicích, kde s kapelou Black Roll předskakoval Citronu. V BR Tomáš nešplhal do takový výšek, zpíval víc civilně, ale zpívalo mu to náramně.

Debut Trezoru to byl jeden hit vedle druhého. Tak nějak nechápu, proč se kapela nedostala do širšího povědomí. Dodnes mám tuhle desku rád. Začíná halasnou písní „Nejsi sám“, kterou plynule vkročíte „Bránou do pekel“.

Pak ale dostanete svoji šanci. No, už byl čas „Už je čas“. Pak následuje balada „Nevěř svým snům“, při které si vždycky říkám, že tak zlý to přece není. Myslím si, že je totiž potřeba snít a věřit ve splnění snů. Já to tak mám a občas se mi sny plní.

Když jsem měl kazetu Trezoru, tak v tomhle místě jsem jí musel obrátit. „Nadešel tvůj den“ se rozjíždí v pomalejším tempu, ale přitom se rozjede do pěkné rychlosti. Tomáš Hradil nechá vyšplhat svůj hlas do nebeských výšek v „Máš dost“. Tome, dáš to znovu? Následuje „Já chci žít“, ve které excelují kytarová sóla. To musel být tanec prstů.

„Metal Storm“ mluví z duše nejednomu rockerovi. Taky říkám, že můj svět je vlastně rockenroll. Metal storm, Metal storm, už jsme v tom a bouře trvá. Tohle mám rád. Závěrečné drážky debutového disku patří eposu magnum, devítiminutové hymně „Nádherný svět“.

Kdybych měl první desku shrnout do několika vět. Nešlo o nic moc objevného, ale v našich končinách šlo o naprosto unikátní úkaz. Fakt mám tuhle desku moc rád. A i po letech ji znám do poslední noty, poslední slabiky. Pro mě velká paráda!

Tak a teď si pojďme pustit druhou desku „Tváři v tvář“. To jsem dlouho sháněl, nakonec ho mám. Jenže tady jde trošku o ústup z pozic. Rychlou melodickou muziku plnou kytarových sól a vypjatých vokálů tu sice najdete, ale taková pecka jako jednička to nebyla.

Druhá deska je spíš písničkovější. Začíná s docela vážným songem „Kam jdou“ s výrazným Tomášovým ječákem. Muzika je to ale každopádně houpavá. Pak přijde „Skok“, kde se Hradilův vokál představuje v poněkud jiném světle. Tomáš zpívá víc silově, ale vejšky mu taky svědčí. Následuje ozvěnou vylepšený „Jsi stroj“. „Heavy fuck“ je docela tvrdou riffovačkou. Pro Trezor je to dost netypická záležitost.

Titulní skladba je baladou s akustickou kytárkou, prostě klíďánko píďánko. „Tváří v tvář“. Hradil šplhá do výšek, ale nějakého zrychlení se nedočkáte. Ta přichází až s další skladbou „Běžec v kruhu“. To je pěknej nášleh.
V „Táhni s ním“ Hradil řádně přitvrdil. Našel jsem údaj, že snad kdysi zpíval v deathmetalové kapele Ossuary. Je to uvedeno v internetové Encyclopaedia Metallum, která je někdy velkým pohádkářem. Ale jindy je zároveň velmi cenným zdrojem informací. Tvrdší podobu ukazuje Tomáš i v následujícím nářezu „Prachy“. A takovou tvrdší fazónku má i „Nejsem blázen“.

Celkově se dá říct, že na tomhle albu se Trezor prezentuje trošku pestřejší muzikou. Rozhodně to není špatná deska, ale debut se mi líbil víc. Co mají obě desky společného, je na svou dobu výborný zvuk. Petr Slezák opravdu patří k mistrům svého oboru.

Jo a co se vyloženě nepovedlo, to je grafika druhého alba. Autor grafického zpracování není v bookletu uveden. Asi ví proč. Zasloužil by pěstí. Zadní strana je částečně nečitelná a to co je vpředu má být silnicí v mracích? Proboha, proč?

Pro Rockpalace Honza Holý