Orchidea Souboj s časem 2020

Karvinská Orchidea vydala po pěti letech nové, pětiskladbové CD Souboj s časem.
Hurá, hurá, třikrát sláva!
Konečně zase muzika s pořádným zvukem! Šlapavý metal v kombinaci s takovým zvukem je to, co by vám mělo na akci lomcovat nohavicema! U mixu seděl pro skupinu správný člověk.
Je to mé první setkání s jejich muzikou, ale po několika taktech jsem pochopil, že tady někdo moc dobře ví, co dělá a že to bude dobré.
Další zbystření přišlo s nástupem zpěvu. Tomáš „Krtek“ Bankó je uhrančivý frontman. Nevím, jestli svůj projev přizpůsobil vrozeným možnostem, ale pokud ano, udělal dobře a nepere se s něčím, co by neměl pod kontrolou. To jak využívá svůj hlas, kdy celkem často spíš mluví než zpívá je prvek, na který si možná budete chvilku zvykat, ale vyplatí se to. V každém případě jeho projev od teď považuji za poznávací znamení skupiny.
Jsem rád, že je tu kapela nebo autor, který má opět i vkus při psaní textů. Je potřeba je trochu poslouchat, ale opravdu jsem rád, že si s tím dali práci a zárověň i aranže jsou hezky podchycené.
Vychytaná místa, kde je další hlas a někdy v lehce odlišné lince, to dodává další prostor a sílu zpěvu.
Hned v úvodní sloce první skladby připomíná zpěv téměř až polohu jakéhosi kazatele a působí kontrastně oproti refrénu. Melodická bridge působí jako další silný moment a hned po ní se opět spíš mluví..
Druhá píseň, Hlas srdce.. Tak bacha. Klip s tímto názvem už má Melissa, ale protože je to celkem fajn název pro písničku a i tahle od Orchidey je moc hezká, nějak se o ten Hlas srdce podělíme..
Další šlapavá skladba. Moc dobrá.
Třetí jsou Mety a postupný nástup strunných nástrojů, kdy se oproti zaběhlým klišé basa přidává až po kytarách a je krásně slyšet jak důležitou pozici v bigbítu zastupuje.. Další píseň, kdy se spíš víc mluví než zpívá, ale fakt to nevadí. Není to ale rap a je to jako celek pořád chytlavé. Tady projev trochu připomíná Krucipűsk, pokud bych vám měl lehce naznačit, co vás při poslechu čeká.
Počkám Tě tam je taky velmi chytlavý kousek. Kytarový riff evokuje Judas a není moc co řešit.
Kdybych chtěl do něčeho rejpat, tak snad že bych si uměl představit hlasitější, průražnější činely.
Orchidea totiž hraje bez živého bubeníka, což psychologicky vzato je hrozná škoda. Nějaký šikula s kulometným hnízdem za kapelou by jím moc slušel.
Poslední Souboj s časem nás vrací na začátek. Opět nejdřív trochu jako kazatel a do toho hrají oba kytaristé, kteří mají vše promakané a ve skladbách je jasný pořádek a řád, pečlivě vybráno, kdy má místo riff, kdy dvojhlasné vyhrávky, kdy rozklad.
To, že to Orchidea dělá pořádně dokládá i jejich působení na pódiích v Polsku, Německu i na Slovensku.
Děkuji za takovou poctivou a propracovanou nahrávku.
Koupit, poslouchat.
Nazdar.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek