Ocelot – Devil’s Party: Český Motörhead ve vrcholné formě

Česká hard & heavy scéna má několik kapel, které si neberou servítky, hrají syrově, upřímně a s náležitou dávkou rock’n’rollové drzosti. Jednou z nich je Ocelot – parta, která si nekompromisně razí cestu vpřed s energickou směsí hard rocku a heavy metalu. Jejich nové album Devil’s Party je oslavou špinavého rocku ve stylu Motörhead, ale s vlastním českým rukopisem.

Už od prvních tónů je jasné, že Ocelot neztrácí čas zbytečnými kudrlinkami. Syrový, agresivní kytarový zvuk, valivá baskytara a úderná rytmika tlačí desku dopředu jako nekompromisní parní válec. Přímé, úderné riffy mají ten správný drive, který fanoušci kapel jako Motörhead nebo Tank okamžitě ocení. Zvuk není přehnaně vycizelovaný, naopak – syrovost nahrávce jen prospívá a dodává jí autentickou rock’n’rollovou energii.

Album otevírá skladba Messertsmith stylovým úvodem, přímočará, drsná, což je ostatně celé album. Vyjimku snad tvoří Seru vám na to, která má v sobě nádech punku a Poprvé hospodě, která se stala i klipovkou s hostem Štěpánkou Schneiderovou. Ovšem prodaná nevěsta už zase ukazuje pravou tvář Ocelot

Ocelot na Devil’s Party nedělá žádné velké ústupky trendům. Je to poctivý rock’n’roll s metalovým srdcem, který servíruje přesně to, co fanoušci očekávají – divoké kytary, nekompromisní vokál a energii, která si žádá pořádnou hlasitost. Zpěv je drsný, syrový, přesně takový, jaký ke stylu patří. Pokud hledáte melodické refrény nebo progresivní experimenty, jste na špatné adrese. Pokud ale chcete čistokrevný, neředěný dirty rock’n’roll-metal, Ocelot je správná volba.

Devil’s Party je albem, které ctí tradici a jede si svou nekompromisní linku. Ocelot si bere inspiraci od Motörhead, ale zároveň si udržuje vlastní tvář. Nahrávka šlape od začátku do konce, má skvělou atmosféru a hlavně srdce.