MŮRA - Doom Invocations and Narcotic Rituals (EP 2021)
- Číst 6328 krát
Už sám název kapely mě dost zaujal, protože jsem tušil, že se nebude jednat o nějaké kňučení všech možných zpěvandulí typu Simone Simons (která mi, mimochodem, tím skučením a kňouráním leze silně na nervy) a když jsem zjistil, že tahle banda hovad (myšleno v dobrém slova smyslu) hraje death/doom, přesně jsem dostal to, co jsem čekal, a to pořádnou porci funerálního hnusu, lezoucího z té nejzatuchlejší krypty, jakou si lze představit. Mně osobně vytanuly v mysli pasáže z mé oblíbené hry Return to Castle Wolfenstein ? Zvuk je, samosebou, podladěný, jak smrt a záhuba kážou, k čemuž neodmyslitelně patří i totálně vydojené struny kytar, jak to nádherně kdysi nastolili Black Sabbath, pak Celtic Frost a Darkthrone ještě vytunili. Osobně se neztotožňuji s tím, že EP má dvě skladby (za mých mladých let to byl prostě singl za 12 Kčs), ale zde budiž udělena výjimka, neboť stopáž EP činí 19,5 minut. Obě skladby se povětšinou odehrávají v klasickém doomovém tempu, přičemž ale jsou proloženy sypačkami, aby se zase zpět vrátily k modelu "když ještě přibrzdím, tak budu couvat". Úvod první skladby Chambers of Decay obstarává absolutní psychohukot, který se pak zvrhne do přenádherného kanálu. Pokud ovšem čekáte, že se jedná o nějaký nekontrolovatelný bordel nebo dokonce improvizaci ála Svatý Vincent, tak jste na šeredném omylu, obě skladby mají řád i melodii a muzikanti rozhodně nejsou žádná vořezávátka! A Michalův řev to jen už podtrhne, zvuk jeho hlasu je prostě mrtvola, lezoucí z hrobu a chystající se roztrhat a sežrat všechno, co se jí připlete do cesty. Jsem strašně moc rád, že kapely typu Můra nebo Chlad existují a hodně mě mrzí, že jsem se na jejich letošní společné vystoupení v klubu Hell¨s Bells nedostal. Za mě plný počet a rád bych se dočkal i plnohodnotného alba.
Tomáš Kosina
Sestava:
M. - vocals
H. - guitars
L. - guitars
S. - drums
M. - bass (guest)