Milan Schelinger a středověká muzika? Nic není nemožné!

Nedávno jsem recenzoval dvě dvojalba znojemské kapely Lucrezia Borgia. Teď k tomu přidám třetí korálek. V roce 2013 kapela vydala album pod společnou hlavičkou Milan Schelinger a Lucrezia Borgia. Deska zabalená do nádherného digipaku nesla název „Hrej, hudče, píseň krásnou“.

Jak už název napovídá jde o muziku s prvky středověku, ale nechybí ani rockové kytary. Nahrávce dominuje Milanův typicky nakřáplý hlas. Říkám si, co bych mohl o Milanu Schelingerovi napsat víc. Viděl jsem ho živě mockrát s revivalem jeho bratra Jiřího. U nás v České Skalici se totiž odehrály první ročníky Memoriálu Jiřího Schelingera a v hostinci U Slunce se kdysi dávno pravidelně hrál bigbít, na který jsme s partou tak rádi chodili. Milan byl ve Skalici jako doma, tak často tenkrát snad nikde jinde nehrál. Škoda, že se memoriál později přestěhoval a posléze asi zanikl, nebo o něm už nemám další zprávy. A naše nálevna U Sluníčka je už taky léta zavřená. Cosi shnilého je v tomto státě, kterému estébák vládne.

Ale kašleme na politiku, pojďme radši zpívat a pít spolu se středověkými pijáky. Lucrezia Borgia hraje středověkou muziku, o tom už jsem psal. A Milan Schelinger s kapelou často spolupracuje. A tahle společná deska je logickým počinem. Kdo znáte Milanovo sólové album „PF 2000“, tak mi dáte jistě za pravdu, že muzika Lucrezie má s péefkem hodně společného. Je to ta poetika v textech. S folkovými motivy to zkoušel i Jirka Schelinger.

A Milanovu naléhavému hlasu to ve folkové podobě náramně sluší. Kdoví, kam by se vyvíjela kariéra jeho bráchy. Deska „Nám se líbí“ možná mnohé naznačila. Věčná škoda, že Jirkovo „Zemětřesení“ zůstalo jen ve stádiu příprav. Ano, zůstaly zde po něm nějaké singly a živé nahrávky, ale studiová nahrávka celého alba bohužel nevznikla. Určitě budete znát nahrávku „Zemětřesení“ v podání „all stars“ bandu Brichta, Doležal, Henych, Smetáček, která vyšla v roce 1993 a letos vyšla její reedice.

Ale to jsem odbočil. Deska „Hrej, hudče, píseň krásnou“ se nese povětšinou na vlnách poklidného folkrocku. Ale rockových kytar tady je jako šafránu. Myslím, že budete znát titulní melodii. „Hrej, hudče, píseň krásnou“ totiž kdysi mělo text Františka Ringa Čecha. Byla to říkanka složená ze světových jazyků. Tak schválně, kdo z vás zná „I Love You Mädchen krásné“, tak zná i „Hudce“.

Opravdu parádní záležitostí je „Dlouhý tón píšťal zní“ s nádherným textem. Písni opravdu dominují výrazné píšťaly. Moc pěkný. Texty na tomto albu se většinou věnují historii, popisují některé historické události, třeba „Mistr Jan“ nebo „Žofie, holko katova“, ale taky vypráví pohádky a mýty „O strašidlech aneb na svět jsme přišli bez škorní“. Líbí se mě i pěkně rockující „Kam k túni laně chodí pít“.

Baví mě hravost těchto nevšedních textů. Jejich autoři mají opravdu nezvyklý cit pro český jazyk. Nechybí jim břitký jazyk a přitom mají slova hlavu a patu.
Budu se asi opakovat, Lucrezii Borgia i s Milanem Schelingerem bych moc rád viděl na nějakém hradě nebo historickém jarmarku. Sem by se tahle muzika napasovala jako prdýlka na nočník.

Pro Rockpalace Honza Holý