Melissa - Cui bono

Kutnohorská Melissa vydává po třech letech pětiskladbové EP Cui bono (čili Komu ku prospěchu).
Album Cui bono je opět dokonalým důkazem Kohoutkovy schopnosti přinést do světa hudby neotřelé nápady a zároveň udržet svou vlastní, charakteristickou stopu. Přiznám se, že tvorbu Melissy mám hodně rád, i když žánrově stojí zcela mimo můj hlavní „proud“ hudebních zájmů. Je to právě až neuvěřitelný Kohoutkův elán, energie a cit pro stále neotřepané a svěží nápady na nové a nové tóny pro další skladby.
Hned v úvodu mě překvapila rychlost skladby "Na sedmém schodu", což je pro mě nezvyklé, ale zároveň zajímavé. Ale ono na celém albu je cítit, že se kapela snažila o svižnější písničky, které svým pojetím, či energií navazují na její bigbítové kořeny. Jejich folkový zvuk s prvky akustického rocku je vždy svěží a živý, nikdy neklesá do klišé.
Dominantním prvkem alba je samozřejmě hlas Lucie Strnadové. Lucie nezazní jen v instrumentální skladbě "Menhiry", která dává všechen prostor pro akustickou kytaru a housle. Housle, které jsem dříve nepovažoval za svůj šálek kávy, získaly díky Melisse a vynikajícímu talentu Lídy Hájkové mou přízeň. Je obdivuhodné, jak Kohoutek dokáže smíchat struny akustické kytary se strunami houslí tak, aby vznikl absolutní harmonický, uchu ladící výsledek. Je to škoda, že tento duet je jakousi "labutí písní" této sestavy, ale věřím, že Melissa otevírá novou kapitolu, která bude stejně vzrušující.

Nelze opomenout ani nápadný a zajímavě graficky zpracovaný digipack, na kterém se podíleli Petr Kohoutek, Adam Langr a Ivo Vičar.

Celkově je Cui bono hodnotným albem, které dokáže vytvořit příjemnou atmosféru, a Kohoutkovy texty zde nejsou výjimkou. Je to další výborné album v diskografii Melissy, které osloví a nadchne mnohé posluchače.