Meat Mincer - Nechtěné dědictví
- Číst 7655 krát
Debutové album skupiny, která ale, jak to tak bývá, vnikla na rozvalinách skupin jiných.
Nejedná se tedy o muzikanty nováčky, i když před tímto albem vydal Meat Mincer jedno EP.
Do studia ale evidentně šli s tím, že vědí, co by mělo být na konci snahy za výsledek.
Hezká stylová titulní strana vás nasměruje do světa (nebo snad hry ?) mafie, ale, i když je to námět jako bejk, nejde o koncept. Na toto téma je tu jen jedna písnička. Má ale dobrý refrén. Ne, že by nějak vysloveně zbořil hitparády, ale něco na něm je. Je to jedna z pasáží alba, kterou jsem si zapamatoval hned při prvním poslechu. Na začátku je ale úvodní Noční klid, což je klasická „zábavová“, celkem dobře šlapající písnička o komplikacích na bigbítu. Celkově je to tu pojato stylem od všeho něco, nebo lépe řečeno, nedrží se tu nějakého tématického okruhu, ale inspirace se využívá tak, jak přichází a pokud se vám nehodí první písnička, pusťte si prostě jinou. Třeba právě ta bude pro vás vhodnější. Druhý Zázrak taky šlape příjemně. Třetí Všudybyl je také chytlavá skladba.
Celkové hudební pojetí je prostě stará, poctivá hard&heavy škola o dvou kytarách, base, bicích a zpěvu. Klipovka Ďábel v mý hlavě mi vzdáleně připoměla třeba takové Saxon. Možná mohla mít deska trošku „větší produkci“, ale když to slyšíte popáté, zjistíte, že to v tomto případě vlastně nutné není a album má k živé podobě trochu blíž, než bývá dnes často zvykem a to není zase špatně.
Nechci vykecat o každé písničce všechno, máte tu deset, celkem příjemně běžících skladeb, tak to zkuste sami. Hvězdičky nedáváme, ale celkem pohoda. Není důvod nadávat.
Pro Rockpalace: Petr Kohoutek