Luna Snář- 2019

První dojem co mě asi u tohoto alba čeká? Luna, noc, éterický dámský zpěv, potůček, vše na pomezí relaxační hudby.
Jo, prdlajs!!! Tady se jede na úplně jiný druh energie.
Pokud se vám líbí Linkin Park, OOMPH!, CueStack nebo třeba Paradise Lost v období alb One second a Symbol of Life, pak je toto kapela a album, které se vám bude stopro líbit taky.
Mix úderného bigbítu a samplovaných zvuků s velmi dobrými českými texty. V jistém smyslu by se to dalo chápat téměř i jako koncepční album, protože hudebně nevybočuje ze zvolené cesty a texty tvoří jakýsi ucelený okruh témat o strastech městského života a vztazích v něm. Musím říct, že byť je tenhle styl v mé sbírce zastoupen spíš symbolicky, pokud je to odvedeno na albu takto precizně, nemám s tím nejmenší problém. Ten mám s živou prezentací, kdy se samply místo DJ pouští z playbacku. Ale to není jen případ Luny. To mi vadí z principu u jakékoliv živé kapely. Když se ale budu soustředit na album, tak tady téměř není do čeho kafrat. Naznačil jsem, že to celé drží parádně při sobě, má to energii tam, kde to má udeřit a tam kde má být víc citu, je i muzika decentnější.. To samé platí pro zpěv a zacházení s ním. Od klidnějších poloh přes energičtější až po téměř rapové pasáže, vše precizně srozumitelné a hlavně to není „prostě blbý“. I za zpracování musím Lunu pochválit. Ty nahrávky mají vše podstatné a přitom nejsou přeplácané. Myslím, že ve studiu našli všichni s Wendy Dreiseitlem v roli producenta hranici, kdy je to akorát.
Klip můžete vidět na titulní skladbu Snář, ale já bych se přimlouval ještě za dva: 2K18 a Mejdej. Tyhle dvě písničky se mi líbí trochu víc než ostatní.
Jinak mi nezbývá než palec nahoru pro tuto nahrávku.
Ať se daří.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek