Loretta – „Na bigbít není člověk nikdy starej! Natož ženský!!“

Zřejmě vznikly jako holčičí kapela v roce 1989, ale dnes sedí lépe název Dámská kapela. Jejich tvorba se znovu objevila po více než 20 letech na scéně a zřejmě dokázaly opět znovu zaujmout. Docela by mě zajímal důvod, proč tenkrát děvčata nepokračovala, ale asi si to všichni domyslíme.

Na jejich stránkách mě zaujal slogan, který by se měl asi vytesat do skály „Na bigbít není člověk nikdy starej! Natož ženský!!“ Znám to i z vlastní zkušenosti.

Když jsem se dozvěděl, že budu psát recenzi CD na dívčí kapelu, tak jsem se docela lekl. Ne že bych měl něco proti dívkám, ženám…., ale bigbeat v rukou jiného pohlaví mi nikdy moc nesedl. Jsou samozřejmě vyjimky, jako Girlscholl a The Agony z Prahy a pak i dívčí trio K2, o kterém jsem nedávno taky psal.

Ale jak už to bývá, nikdo není dokonalý a každý má právo na názor a taky právo ho kdykoliv změnit. Tak jako já v posledních letech na takovéto kapely, které se začínají objevovat čím dál častěji a to je samozřejmě jen dobře. Dokonce nedávno jsem měl ve svém rockáči taky dívčí kapelu Beat Sisters, no oni to byly spíš ještě holčičky 15-18 let. S jedním klukem v jejich věku a můžu říct, že jejich show opravdu stála za to a byl jsem velice překvapen.

Poslední dobou jsem také velmi pozitivně překvapen kolik mladých lidí se zase začíná zabývat rockovou a metalovou muzikou. Už jsem myslel, že ti staří rockeři asi vymřou a po nás potopa, ale vypadá to, že nastupuje další generace a mám z toho velikou radost.

Při pohledu na růžový obal se mi vkrádají do hlavy teda různé pocity, ale ty jsou hned rozehnány s prvním songem Návrat, když na mne vyskočí údernej bigbeat 80-90. let. Hned nato skvělý riff druhého kousku „Seš magor“ mi to potvrzuje. Napadá mě, že chlapské kapely mají texty, co se motají hodně často kolem ženských, tak u holčičích, dívčích a dámských kapel je to zřejmě obráceně. Nechci se pouštět do úvah co je lepší, abych nezabřehl do nějakého polemizování v dnešní době tak aktuálního.

V dalším kousku „Tajná láska“ mě zaujal především zpěv Darii Hrubé, která se taky na hodně věcích podílí autorsky. Písnička mě do sebe vtahuje a úplně vidím, jak se páry do sebe zavěsí na parketu a plouží se v rytmu. Na chvilku jsem se přistihl, že bych chtěl hlas zpěvačky k někomu přiřadit, připodobnit – ale na nic nepřicházím. To je zřejmě důsledek originálního hlasu a to je to nejlepší co se může stát. To bude asi nejlepší poznávací znamení kapely, podle kterého bude vždy poznána.

Nemá cenu popisovat další songy na téhle placce, to už bude na každém, až si ji poslechne. A taky nechci, abych prozrazoval všechno. To je jako kdybych všem prozradil konec knížky, to by asi mnoho čtenářů přestalo bavit číst až do konce, když budou vědět, jak to dopadne.

Sám za sebe mohu ale konstatovat, že mě CD hodně mile překvapilo, ať už hutným zvukem, tak hlavně zpěvem a zajímalo by mě, jak taková kapela vypadá a zní naživo. Koncert vždy dá člověku daleko víc než jen poslech. Každopádně CD vřele doporučujeme.

Pro Rockpalace Martin Hruška