Lady Kate – See The Signs

Kapela Lady Kate byla založena v listopadu 2007, Ondřejem ,,Plešounem“ Němcem společně s Jaro Petrovičem , Stanislavem Habichem ( baskytara), Milanem Dufkem (kytara), Tomášem Kantorem ( kytara ) a Kateřinou Slavětínskou (operní zpěv).
Z této sestavy ovšem zůstal v současnosti jen Ondra Plešoun Němec a Standa Habich. U mikrofónu nyní stojí Anet Nosková a za šesti dráty můžeme najít Jaroslava Jelínka.
S celou kapelou se známe, potkali jsme se na pódiu a taky na TV Rebel v rozhovoru v rámci Czechparády, takže Lady Kate pro mne není neznámý pojem. Možná právě proto jsem byl požádán o recenzi jejich aktuální placky „ SEE THE SIGNS“ v pořadí páté, pokud mne neklame schopnost počítat. Ondru mám rád, je to přemýšlivý kluk a v řadě názorů na svět a život se nezvykle shodneme. Také je vůdčí osobností tohoto hudebního tělesa a motorem kapely v každém smyslu toho slova. Ostatně celá kapela je sympatická smečka lidí.
Vždy mne trochu zarazí, když po mě někdo žádá recenzi. Vím co obnáší napsat song, notabene celou placku, kolik to je práce, řehole, kombinování, hledání správného tvaru, až se v tom člověk ztrácí. Proto mám pocit, že mi nepřísluší někomu radit nebo kritizovat či hodnotit. Myslím si, že recenze by měla pomáhat a ne „likvidovat“. Samozřejmě si jsem vědomý, že některé kapely by pár facek zasloužilo, ale to spíše za svou aroganci. Ne tak Lady Kate.
Trochu mám problém s angličtinou u českých kapel. Vadí mi ta zjevnost původního jazyka. Vadí mi, když je tam přece jen slyšet ta čeština. Jistě chápete, jak to myslím. Lady Kate si angličtinu zvolili jako primární jazyk svých songů, ale k tomu se vyjádřím až na konci, až to naposlouchám.
První track REPROACH je takovým vstupem a uvítáním do tohoto alba. Působivé intro ala Vangelis zprostředkují příjemně melodické klávesy a současně nás ujistí, že tato placka nebude míněna jinak než vážně. Nástup bicích, pak kytara a tady bych se zastavil – klávesy zní étericky, bicí do toho vklouznou vhodně a očekávaně, ale kytara mi připadá hodně konkrétní, jakoby jí zmiňovaný rozměr chyběl. Není to otázka barvy, ale spíše prostoru. Možná by jí slušel nějaký dozvuk, ale to je jen můj postřeh. Později už to je ale v pořádku. Aneta se zapojí vzápětí ve spodní poloze, velmi vážně a naléhavě. Vokály dramatičnost skladby jen posílí a moc se mi líbí. Nebudu skladbu rozebírat do detailu, ale je to prostě dobrý song a na úvod placky je více než vhodný. Skoro mi bylo líto, že skončil a to je vždy dobré znamení.
Další skladba RÁNY je překvapivě v češtině. Opět se o úvod postarají klávesy a pak už to frčí. Pěkně tepající basa nás pozve do středně rychlého tempa skladby. Tuto skladbu si pouštím několikrát a příliš mne neoslovuje. Chybí mi tam nějaký „špek“ – něco překvapivého. Song běží, kapela hraje výborně, ale do konce tracku se tempo nemění a nic zvláštního se neděje. Skladba na mne působí tak nějak „písničkovitě“. Asi bych tady Anetě doporučil větší odvaz, více agrese do zpěvu a tím akcentovat myšlenku textu.
Další kus CAR CRASH. Musím se zasmát. Jako by mi Anet koukala přes rameno, co tady píšu. Co jsem totiž postrádal u předchozí skladby, tak tady jsem naopak našel. Hezká dramatizace celé skladby. Anetin soprán, pokud to označuji správně, nás vtáhne do jízdy u které jsem měl tendenci se zadýchat. Zde skladba taky bez zastávky jede od začátku do konce, ale je to ku prospěchu věci – auto musí nabourat a pak se teprve zastaví. No ne?! Anetu je zde slyšet a má to skoro ty správné koule. Libí se mi krátké výlety do falzetu. Bicí a ostatní nástroje jedou jako namazaný stroj. Jsem spokojený a skoro zadýchaný.
AGE GAP je další skladba a téma o kterém bych mohl vyprávět :) Nevím, zda se mi to zdá, ale mám pocit jakoby zde kolísal zvuk. Možná je to dáno charakterem skladby, nevím. Ale toho pocitu jsem se nemohl zbavit. Na téměř nepostřehnutelném začátku jsem navíc zaslechl asi nějaké nežádoucí zvuky, možná to tam má být, ale alespoň dokazuji, že poslouchám opravdu pozorně :) Skladba ale zapadá do konceptu a zde bych ocenil vokály, vrstvení hlasů.
HESITATION je další track a zde se nám nabízí nezbytný „cajdák“, který by každá placka měla mít. Překvapivě akordově bohatá záležitost, harmonicky tudíž velmi zajímavé. Basová kytara zde dostala nemalý prostor a dokázala ho využít. Anet tady zpívá velmi příjemně a skoro mám pocit jakoby ze svého rejstříku vytáhla novou barvu. Pořád mi to někoho připomínalo, ale trvalo dlouho než jsem na to přišel. Radši to tu ale psát nebudu, protože Madona v Evitě, by mohla být velmi špatně chápána jako urážka. Já si totiž myslím pravý opak – je to chvála, protože Madona všem kritikům pojetím Evity vytřela zrak i uši.
VAMPIREBALL nás posouvá do zvláštního světa. Pro mne to zní až muzikálově a evokuje mi to nějaké morbidní barevné divadlo s nechutně obskurními postavičkami. Hodně povedené.
KINKY DREAM - Pozor, tohle zní vážně. Anet je zde ve svém živlu. Basa tu jede ve verzích „Baltézovským“ stylem a i po změnách je zajímavá. Ondra za bicíma taky slušně válí. Tohle je skladba, která mi evokuje vztyčený prst. Nenudil jsem se.
ALL PEOPLE LIE – zase tady slyším chvilkami toho Vangelise :) sorry. Anet, klobouk dolů za ten vícehlasý refrén, paráda. Celá skladba má jakýsi optimistický vzkaz. Jakoby vše mělo a mohlo dopadnout dobře a to mám na mysli hudbu, nikoliv text. Ten říká, že všichni lidi lžou. Díky Bohu, že to tak není. Že jo, Ondro?!
Tak a je to za námi. Zvládli jsme to. Placka je to dobrá, barevná a kromě jedné skladby jsem se bavil, hledal a nacházel. Není to hudba na jeden poslech, ale jsou tam kusy, které vás mohou čapnout hned. Hudebně je to rozhodně něco, co stojí za průzkum. Trochu bych měl výhrady ke zvuku a poměrům – kdy bych uvítal zřetelnější bicí atd.
A nyní slibované hodnocení jazyka. Angličtina je tenký led a pokud ji opravdu nemáš pod kůží, je to pak znát. Je to i tento případ. Čím více si člověk dává záležet na výslovnosti, tím to je často horší. Chce to určitou nenucenost. Co poradit – nevím a nechci odrazovat. Přeji této kapele štěstí, nové fans a ať se placka líbí. Snad tato recenze tomuto přání pomůže. Hudbě zdar a Lady Kate zvláště.