Krmelec přináší Tak trochu jinou honitbu

Doba je zlá, třeba vám spraví náladu hudba projektu Krmelec, která vyšla na CD jako příloha magazínu Pařát. Není totiž honitba jako honitba. Tohle je totiž Tak trochu jiná honitba.

Honit se dá hodně věcí, vlak, zvěř, ale taky přirození nebo všechno dohromady. A to je případ jäggermeisterů z Krmelce. Jejich zvrácená představivost asi nemá obdoby.

Původně jsem si myslel, že to bude Trautenberk číslo dvě, ale Krmelec je úplně jinde. Zvěři nabízí daleko tvrdší žrádlo. Taky v jeho lese řádí hajnej, kterej přefikne, na co přijde, ale není takový hovado, aby sežral našeho psa.

Krmelec navazuje na tvorbu kapely Masturbace jako její pohrobek. Prostě z Masturbace vzešla jiná honitba. Pane jo, čeho já se ještě nedočkám. V Krmelci se nescházejí laně a srny, ale Nimrod Mára v roli vypravěče, Lesník Ágos jako nápověda, kytarista, basák a obsluha fujary a Hajný Kobdzey má na starosti bicí a klávesy. Základní trojici doplňuje druhá trojice hostujících myslivců, kteří pomohli s kytarami a kytarovými sóly. Jde o Maťa, Piškota a Hnidu. Čert ví, kdo se za těmi pseudonymy skrývá. Kdo ale znal Masturbaci nebo později kapelu Negative Face, tak některé figury pozná.

Český zpěv a práce s jazykem i tvorbou skladeb trošku připomíná blackmetalovou ikonu Master´s Hammer v její avantgardnější podobě, která se poprvé objevila na Pánově albu Šlágry. A právě avantgardu evokuje taky propojení rockové či metalové hudby se zvukem kláves, které tu připomínají trubku jinde klavír. Taky tu je znát taková ta vodrhačkovost Šlágrů, trošku disko na lesní mýtince s nahými rusalkami. Naprostou korunu tomu přidává fujara. S tou jsem se v rocku nebo metalu asi ještě nesetkal.

Naživo to musí být neskutečný mazec. Třeba song „Makrobiochytropíča“ to je normálně grindcoreová vypalovačka. Konzumace kefíru mi dělá dobře na díru. Hihi, to jsou chlíváci. Za zmínku stojí i další kanální názvy „Jano Ovcopich“ nebo třeba „Něco se chystá uvnitř hýždí“. Kdo tohle vymyslel.

Takže, když to shrnu. Je to hodně netuctová záležitost. Vitpná svým pojetím. Po hudební stránce to není žádný velký nářez a taky nic extra komplikovaného. Jde o tu kombinaci všeho ostatního. Zábavené texty, projev vypravěče ve spojení s dalšími nástroji. Vychází z toho zábavná porce žrádla pro rockovou zvěř. Těžko říct, jak moc bere hraní vážně sama kapela. V bookletu uvedla, že weby a jiné sítě nemají, najdete je v lese a na autorská práva sere lovecký pes. Tak a je to!

Pro Rockpalace Honza Holý