Joker Beat CD Tóny v nás

Pestrobarevný pohodový bigbít. Tím je řečeno téměř vše. Sestavu skupiny tvoří klasický základ.
Čtyřčlenná parta, dvě kytary, basa zpěv. Na albu je ale celkem šest hostů, což dává písničkám rozsah, při kterým se může zdát, že poslácháte několik skupin na nějakém výběru. Na druhé straně ale písničky mají něco společného a vše kolem základní sestavy je spíš koření, aby tabule měla víc chutí. Začíná se titulní Tóny v nás, kde uslyšíte mužský i ženský zpěv. Vlastně pro celé album se dá použít citace, která určí, co bude dál. „Jsme starý blázni, co hrají po nocích.“ Na slovo starý bych tu upozornil v souvislosti s tím, že z desky čiší bigbítová pohoda, nadhled a přes víceméně klasickou strukturu písniček i velmi příjemné a chytlavé melodie.
Druhá Jekyll&Hyde je rychlejší a s velmi chytlavým refrénem. Moc dobře se to poslouchá. Jen bych tu jednu věc vytkl. Není to první ani poslední písnička na toto téma, ale rým „do dvora/ potvora“ je přeci jen né tak všudypřítomný a tím víc bych ctil to, že už dávno je v písničce v podání Luboše Pospíšila. Nějak nevěřím tomu, že by to nikdo z kapely nevěděl. Ale to jen tak mimochodem. Třetí písnička je taky chytlavá, s malinko kabátovským feelingem. Po drobném zpomalení následuje další písnička Touhy, kterou sice můžete v klidu poslouchat při práci v kanclu, ale budete si pod stolem podupávat nohou. Možná na to album budete muset mít náladu, ale pokud chcete melodický pohodový bigbít, toto album je celkem dobrá varianta. Přitom mám pocit, že to z kapely padá tak přirozeně, že i přes tu řekněme chytlavost, nejde myslím o nějaký kalkul. Prostě stará poctivá škola a normální písničky. Desátá, předposlední skladba Férověj svět je opět pomalejší
a pro změnu se saxofonovým sólem. Jo, ještě si to album pustím. Je to pohoda, místy s folkovým nádechem, na zábavu nebo třeba do auta. Proč ne.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek