J:T C.O.R.P. - UF- ONI

Uf-ONI
Tohle bude možná těžší slohová práce. Pod mně do této chvíle neznámým jménem se sešli mistři svého řemesla, natočili desku a já jim do toho mám z domova teď zpětně kafrat.
Zkusím vám to tedy nějak přiblížit, ale nejspíš budu taky trošku kličkovat a odbočovat.
Tedy: J:T C.O.R.P je skupina JEREM´I ve spojení se zpěvákem Honzou Toužimským a textařem Slávkem Fricem.
První písničky, respektive klipy jsou už zhruba rok venku, ale nějak mě to minulo, tudíž jsem se o této spolupráci dověděl právě až při vydání celého alba. Z hráčů jsem měl povědomí jen o Georgi Enchevovi, a to od dob alba Ábel brněnského Titanicu. V té době byl myslím Džoro u nás jediný, kdo se v rámci stylu vyrovnal Y. Malmsteenovi. Po jeho odchodu z Titanicu mám velké okno a teď tato deska. Honza Toužimský je samozřejmě stálicí Arakainu i Rockopery. V některých zdrojích je i Slávek Fric veden jako člen posádky, někde ne, ale faktem je, že desku celou otextoval. Mimochodem právě jeho práci se slovy znáte z Titanicu a částečně i z Kernu. Jeho text Guy Babylon pro Titanic považuji za majstrštyk.
Pro tuto desku UF-ONI napsal dvanáct textů na různá témata. Sci-fi, drogy, budoucnost světa, motorkáři, pyrotechnici.
Úkolem Honzy Toužimského tedy bylo vše pojmout po svém a nazpívat. Linky zpěvu si dělal sám a já mám dojem, že to bylo dobře. Slyšel jsem už písničky, kde mi projev přišel, řekl bych takový nucenější, ale tady právě ne. Tady je pocit jakési lehkosti a přirozenosti, což výsledku moc prospívá. Neplatí to jen pro zpěv. Muzika je jak břit a tu mělo, pokud vím, na starost duo Džoro Enchev a Jiří Remo a tam já vlastně nemám co pitvat. Poslouchám to po x té a baví mě to. Celá deska, až na dvě vyjímky. Ta muzika před sebou hrne vše, co jí přijde do cesty, ale pořád má několik barev a místy odlehčení, které opět celku prospívá. Jsou tam pasáže, kdy mě třeba baví poslouchat jen nohy bubeníka Jana Meduny.
Titulní Uf-oni je ve stylu sci-fi, ale stejně tak může být o politice a možná i dalších tématech.
Druhá Monopol je šlapavá úderka s oproti slokám malinko odlehčeným refrénem.
Trosečník na mě působí trošičku muzikálovým feelingem. Jakoby patřila někam tam nebo možná i do filmu.
Butterfly. Muzika je válec, ale vadí mi text. Jedna ze dvou výjimek na albu.
Pátá Nic na tom nezměníš je pro mě jeden z vrcholů desky. Moc se mi líbí rytmicky, jak na sebe navazují jednotlivé pasáže, text, i linka zpěvu. Slyšel jsem ji už mockrát, ale vsadil bych se, že jsem pořád nepostřehl všechno, co se v téhle písničce děje.
Následující Je později než tušíš je úplně stejný případ. Navíc tu má na začátku prostor bubeník a kapela mu „jen slouží“ jako podpora pro jeho téměř sólo. Taky super. Super text a skvěle načasovaný do hudby, přestože řádky ve sloce mají různý počet slabik. Podařilo se tak sloky ne rozbít, ale naopak zvýšit jejich údernost. Druhý vrchol a tahle písnička mě hodně potěšila.
High Five. Druhá výjimka. Nic osobního, sorry.
Bomba. Možná nejchytlavější věc desky. Adept na úderku na první poslech. Taky na ní video je. Líbí se mi. Kolik je v ní vlastně hlasů v těch vrstvených pasážích? Něco vpravo, něco vlevo a má to sílu. A pak se zase na pár taktů zpomalí a znovu se to nadechne před svižnou závěrečnou částí písničky. Čtvrtý vrchol této fošny.
A hned následuje pátý. Sny do blba. Zatěžkané riffy a super rytmika. Melodičtější pasáž sóla, ale mě baví poslouchat jeho podklad. Jsou tam super akordy, ale stejně jsem nerozklíčoval, co všechno to tam v pozadí slyším. To mě na muzice baví. Hledat a nechat se překvapovat tím, co jsem tam doteď neslyšel a ono to tam přitom je od začátku.
Končí to tmou je další z mých tipů. Pomalejší, možná až melancholická, ale balada to není. Tu mám taky rád. Opět moc dobrý Slávkův text.
Předposlední Motor v srdci je další motorkářská hymna a chytlavka na první dobrou.
Růže z Valhally je klidnější rozloučení s touto deskou. Druhá jakoby téměř muzikálová.
Koukal jsem i na live videa Jerem´i a předpokládám, že i celé album pro kytary využilo módu digitálu. Alespoň v těch záběrech žádné klasické aparáty nebyly. Jen racky s digitálem.
Já si na to nemůžu zvyknout. Přijde mi to jako sítě na fotbalových brankách. Sice se dá hrát bez nich, ale něco té hře prostě chybí. Slyšel jsem alba, (viz. poslední album mých oblíbených U.D.O.) kde mi to bohužel už jako zvuk metalové kytary a kapely nepřijde, vyrábí se chemické zvuky, které kytara snad ani neumí a nerad to poslouchám. TADY ovšem musím říct, že u této desky ten problém není a nejspíš tedy je možné hrát i tak, když se s tím umí pracovat. Zvuk celé desky je super a nezní tou umělotinou, která mi bytostně vadí a která se myslím u lamp nevyskytuje. Tam jsem jí nikdy neslyšel. Tady jsem tedy svůj názor lehce poopravil. (A stejně mají ty Marshally, Messiny a další na podiu stát. Tak.)
Četl jsem v diskuzích k této desce názory od Super na jedné straně po Zbytečnost na straně druhé. Já osobně si myslím, že tady ta chemie mezi muzikanty zafungovala výborně a vlastně nevím, jak napsat, že pro mě je to asi nejlepší deska jako celek, na které jsem Honzu Toužimského slyšel zpívat. Tady něco, co se snad ani do not zapsat nedá, zafungovalo velice dobře a pokud budou časem možné v této sestavě i koncerty, rád se zajdu podívat.
Doufám, že jsem album pochopil dobře a snad se zúčastnění neurazí, když tu své subjektivní pocity zakončím větou že: „Dědci si udělali desku pro radost a povedlo se to náramně“.
Mějte se.
Petr Kohoutek

J:T. C.O.R.P
Honza Toužimský- zpěv
Jiří Remo a Georgi Enchev- kytary
Pepa Kudláček- basa
Jan Meduna- bicí
Stanislav Fric- texty