Petroleum – Verbalia

  • Číst 7620 krát

Ještě se mi nestalo, abych měl album kapely pomalu s měsíčním předstihem, denně si ho pouštěl a často i několikrát, ale přesto mám problém o něm něco napsat. Ne že by člověk nechtěl, ale nedostává se mi slov. Stačilo by napsat – výborné album, zatím jedním z Top, co jsem letos slyšel, ale na recenzi je to určitě málo.
Pojďme se podívat na imaginární místo, kde slova mají svou vlastní existenci a životní sílu. Nevyslovená a dávno zapomenutá slova se vytrácejí, vyslovená žijí navždy. Jména lidí, démoni nebo místa uvedená v našich textech jsou věčná, tak vítejte v naší krajině Verbalia… info, které nás přivítá na albu.
Úvodní, až mysteriózní intro, kdy violoncello a viola navodí pocit tajemna až strachu, koresponduje s obalem, otvírá pomyslnou bránu do světa našich démonů a světů. Úvodní House Of Lost Soul – part I má nádech až klasického tradicionálu alá hit slavných Animals – The House Of the Rising Sun, mimo kytar tu zazní i banjo a violloncelo. Počáteční emocemi zmítaná recitace ve španělštině, přidávají se chorály s pomalým rytmem a přichází Paradise s nástupem Valetova (ex Master´s Hammer) zpěvu, mám pocit, že si „vychrčí“ hlasivky, v pauzách zpěvu zní silné chorálové melodie. Za Valentův vokál by se tady nemusela stydět žádná severská kapela. Chorály má na svědomí Valcors (mimochodem jde o ženu z Kolumbie) a Chymus. Nejde neslyšet výborné varhany Víta Janaty (paradox je, že Vít nikdy neposlouchal a nehrál jiný styl než vážnou hudbu. Hraje v pražských krematoriích a kostelech na klasické varhany). Paradise končí opěr recitací Valcors. Pomalá Motýli na špendlíku sahá hodně daleko do Švarcovy hudební historie. Byla aktuální tuším už v dobách jeho Daniels. Tady tomu dal Plaček nové aranže a z průměrné pomalé skladby je rázem hit. Danovu skřípavému chrapláku sekunduje sametový hlas Zuzany Dubnové (i pro ní je to první setkání s metalem, najdeme ji ve vokálech třeba Pilarové, Ztraceného, Davida, učinkovala s Hiramem Bullockem, vyučuje na LŠU a je mimo jiné autorem úvodního intra). Mimo tympánů Silenthella je tu i kytara Vítka Malinovského (Hudba Praha, Neruda). Tady se Švarcovi opravdu povedl text a jeho frázovaní a rytmus ho vrací zpět do slavné éry Torr a jejich Institutu klinické smrti. Pěvecky můžeme s nadsázkou duet nazvat i duetem krásky a zvířete. Beast je už zcela v pěvecké režii krásné Zuzany Dubnové, výsledný poprockový song s velmi příjemnou melodií a refrénem se může stát hitem jakéhokoliv rádia. Vítek Malinovský se blýskne pro změnu svým saxofonem. Daniel ač také staršího data s novými aranžemi a gotickými prvky zní ještě lépe než v klipu na YT. Už úvodní varhanový motiv se vám doslova vpálí do hlavy. Tady Valenta volí „lidskou“ polohu hlasu, podpořené dětskými sbory jak Adélky Hrnčálové, tak Nely Plačkové, ostatní sbory s Valentou nazpívala opět Valcors a o doprovodný zpěv se postaral Chymus. Naprosto dokonalá skladba! Nástup bicích a kytara a Valentovo demo Queen Alexanders dalo základ pro rytmickou skladbu Alexandra, kterou si nejen otextoval, ale i pěvecky „převzal“ Švarc s doprovodným zpěvem Zuzany Dubské. Melodické varhany, řezavé kytary, tympány…rychlé pasáže, doprovodný zpěv Zuzany. Mephisto potěší každého milovníka starých horrorů už svým klipem na YT. I on dostal nové aranže. Nástup tympánů, kytara, bicí nasadí rytmus, vše zpomalí Valentův hlas. Melodický refrén, o který se s Valentou podělí Valors v doprovodném vokálu slyšíme Chymuse. Janatovy varhany tu vytváří poutavou melodii, nesoucí se nad rytmikou. Věci špatný – o hudbu a text se postaral Šakal. Bicí drží metalový rytmus, zpěv Šakal obstaral sám, Dubnová sbory. Závěr patří House Of Lost Soul part II, tentokrát jde dvojka v podstatně tvrdší notě.
Album se vyznačuje výborným zvukem a neuvěřitelnou pestrostí od prvků doom, black, heavy metalu, jsou tu prvky gotiky, stejně tak poprocku. Vyvážené jsou i anglické a česky zpívané skladby. Málo kdy mívám pocit, že na albu není ani jedna nota zbytečná a každý tón sedí. Naprosto precizně odvedená práce všech, dělaná srdcem a hlavou. Těžko bych hledal vrchol alba, vrcholem je prakticky každá skladba. Dalším velikým bonusem je cit pro chorály, když nastoupí, naskakuje člověku husí kůže a celý dojem ze skladby ještě umocňují. Použití dětských sborů v Danielovi je víc než geniální. Hudba si na nic nehraje, v nahrávce jsou všechny nástroje čitelné. Ivo Plaček nejen že pečivě upravil aranže u starší skladeb, aby dostaly moderní a údernější podobu, ale pohrál si i s každým tónem a jeho cit pro líbivou melodii je až neuvěřitelný. Skladby ač některé hodně tvrdé, přesto si ponechávají nosnou a snadno zapamatovatelnou harmonii. Stejně tak účast netradičních nástrojů – violoncello, viola, tympány, saxofon…každý nástroj silně umocňuje atmosféru muziky a i díky jim je hudba nepředvídatelná a pestrá. O volbě výborných hostů ani nemluvě. Ať už je to Zuzana Dubnová, Dan Šakal“ Švarc se pod Plačkovou "taktovkou" vrátil ke svým nejlepším hudebním létům, Valors, Malinovský, Janata, Chymus, Silenthell…
O grafické zpracování obalu se postaral Chymus. Naprosto doporučuju se na YT podívat na klipy Petroleum, ať už je to Danile (po staru Little Daniel), Mephisto je svým černobílým zpracováním naprosto geniální, stejně tak Paradise. Chystám s Ivem rozhovor, abychom se dozvěděli, kdy album vychází (plánuje se i vinylová verze) a určitě ho vyzpovídám, aby nám více řekl o zajímavých hostech.
Něco málo o Petroleum - Petroleum je prakticky projekt, jeho tělem, srdcem a duší celého projektu je Ivo Plaček, hrající zde na bicí, (EKG, Immortallity popř. hostuje na bočním projektu Master´s Hammer – Septagon Chimera – Propast bohů, najdeme ho na albu Necrocoka (Master´s Hammer) – Lesní hudba, nebo na singlu Kaviar Kavalier…), který mu „vdechnul“ život a ujal se nejen aranží, ale i bicích a muziky, Aleš Hrnčál spolupracuje s Ivem už nějaký ten pátek a vzal si na starost všechny strunné nástroje, klávesy a syntetizátor. Další stěžejní postavou je Jan Silenthell Přibyl a jak to vypadá, na příštím albu by měl jako vokalista dostat hlavní slovo Tom Chymus Hanzl.