Cathedral In Flames – Hang Me High & Bury Me Deep

  • Číst 8128 krát

Po mnoho let se mi nestalo, abych dostal album, které by udrželo moji pozornost po celou stopáž, a dokonce byl zklamaný, že dohrálo do konce. Dlouho se mi nestalo, abych měl potřebu poslouchat to několikrát za sebou a stále objevovat nové a nové „maličkosti“. A letos už je to hned podruhé. (Poprvé to letos bylo Plačkovo Petroleum).
Již s prvním EP – Children Of The Blackest Hole si Cathedral in Flames nasadili sami sobě laťku hodně vysoko. Výborný zvuk, temná atmosféra nás provedla celým albem, neuhnuli ze zvoleného stylu ani o píď a gotika se valila po celé vinylové EP. A to nemluvím o zpracování bonusové verze v podobě rakve, obsahující chrám a elektronickou podobu. Těšil jsem se moc, a byl zvědavý na plnohodnotné album, zda si udrží svůj status. A Hang Me High & Bury Me Deep není zklamáním, ba svého staršího „bratříčka“ v mnohém předčilo.
Už úvodní těžké hutné intro vám říká, že nás čeká po delší době výjimečné album a hned následující Twilight Of The Goths to jen podtrhuje. Rychle šlapající kytarová skladba, basa duní, nad vším se nesou hlasy Phila a Ambry, zpívající svůj part, které se spojují vždy v refrénu. Následující příznačně nazvaná (muzika tu opravdu šlape jak rozjetá lokomotiva po celé album)Black Train je nejrychlejší skladba alba a Phil zde pouští svůj jinak kultivovaný baryton „ze řetězu“. Ďábelský smích, chvíli sýpe, chvílemi skřehotá…rychlý rytmus basy, refrén, který se vám „zařeže“ do hlavy Black Train In Rolling From Sky, Black Train Is Coming Me and You…v závěru bicí předvádějí až metalový nářez. Výborné!! První zpomalení přichází s čistě klavírní baladou 1989, kterou kapela nahrála na první dobrou přímo ve studiu. Gastby preluduje u piana a Phil opěvuje krásu žen, kterým věk nic z krásy nikdy neubírá. Hang Me High & Bury Me Deep s podtitulkem Desperado znám z kompilace Dark Tunes II. Tady jde o prodlouženou 8mi minutovou verzi, ke které přesně sedí image kapely alá desperátův dlouhých kožených kabátech a stetsony na hlavách. Skladba dostala nové aranže a opět je to Ambra, která skladbě dodává svým hlasem kouzlo už na úvodu společně s varhany. Duní rytmus a spojení Ambry s Philem v refrénu je opět geniální, až člověku běhá mráz po zádech. Zvolníme s Children Of The Blackest Hole, kterou známe už z EP, dostává nové aranže, tentokrát jde o více akustickou verzi a další duet Phila s Ambrou. Skladba zní lépe než na prvotině.
Blame It To The Pain je další z rychlejších skladeb. Text Phil věnuje brutální vraždě novinářky Kim Wall, zavražděné v roce 2018 v ponorce v Dánsku a opět je to Ambra, která ve finální části skladbu hlasově v refrénu posouvá o level výše. Die de los Muetos pomalá píseň plně v režii Ambry. Navrstvený zpěv, místy až operní zpěv, nádherné chorály v pozadí skladby…Ambra zpívá o tom, že každému z nás „odešel“ někdo blízký. Výborný závěr skladby, kterému dominuje nepřeslechnutelná rytmika. Pomalejší skoro „coutryovka“ Drinking In The Car kde zazní i banjo. Phil zpívá a časech, kdy s Castbym seděli ve starém autě, pili laciné víno a snili? o budoucnosti, dívkách, muzice…Závěr patři Providence.
Cathedral In Flames se povedlo temné a výborné album, pro mne jedno z TOP co jsem letos slyšel. Muzika postavená na kytarách, kdy elektronika je využívána s citem a mírou, výborné aranže. Ač vychází ze „staré školy“ (vliv k některým gothic velikánů nelze přehlédnout), přesto zůstávají autorsky svoji a působí svěže s vlastním rukopisem. Pozornost posluchače je udržena po celou stopáž alba a je v neustálém očekávání. Hitem lze prakticky nazvat každou skladbu, necítím tady žádnou „vatu“. Gatsby má neuvěřitelný cit pro melodii a libozvučně znějící tóny. Další přidaná hodnota jsou hlasy jak Ambry (která dostala dostatečný prostor na albu) tak Philův baryton, který umí u každé skladby navodit tu správnou atmosféru. Skvělý závěrečný mastering s výsledným výborným zvukem. Album, které jen tak hlavou „neprošumí“ jako mnohé jiné, ale donutí vás ho poslouchat znovu a znovu.
Můžu s čistým srdcem napsat – tohle je gotika, Cathedral in Flames na rozdíl od jiných kapel tuhle muziku věřím, je v tom cítit kus pořádně poctivé práce, přemýšlení nad každou notou, tónem a hlavně srdíčko, které kapela do desky dala. Strašně bych byl rád, kdyby základní sestava vydržela a pracovala na dalším albu. Vždyť pravověrné gotiky je u nás jako šafránu. Dlouho táhlo tuhle „káru“ jen XIII. století, teď se začalo snad blýskat na lepší časy i díky projektu Matěje Lipského Projekt XIII.
Hang Me High & Bury Me Deep, ale i prvotinu Children Of The Blackest Hole doporučuju všem. Snad jen malou výtku by zasloužil obal alba (CD), ale jak jsem viděl, tak obal vinylu, to bude grafická lahůdka a tahle muzika se bude na vinylu vyjímat. Za mne 10 z 10, nejen pro žánr, který mám rád, ale to album je opravdu pekelně výborné!!!