Ocelot- Bordell Roll

  • Číst 6303 krát

Ctím nepsaný zákon o tom, že recenze se nepíše dříve, než po čtvrtém poslechu díla. Píšu je tedy tak po týdnu vstřebávání, někde mezi poslechem šestým a desátým. To by mělo k nějakému neunáhlenému názoru stačit. Dostanete do ruky alba, která se vám líbí, jiná, která se vám nelíbí, pak alba, která jsou dobrá, ale zaměřením někde jinde než vy a pak i ta ostatní u kterých stejně nevíte, jak na ně. To je totiž teď můj případ.
Ocelot velký je také malá kočkovitá šelma. Stejný rozpor mám v hlavě z poslechu tohoto alba .
Verdikt je asi takový, že tu hodně platí výrok, že si toto album a kapela s ním, bude muset najít ty své posluchače.
Mám ho pro vás přiblížit, ale na rovinu říkám, že jsem s hudbou obecně někde jinde, než je toto album. Tedy:
Najdete tu bigbít, který je výhradně vlastní tvorbou, což je fajn. Nevím, jestli se to tak vyvinulo samo nebo je to záměr, je tu znatelný vliv Motorhead. Jestli je to dobře nebo špatně posuďte sami. Osobně nemám problém s muzikou samotnou. Ocelot se označují za metalovou skupinu, ale záběr desky je od blues po metal posypaný takovou tou " motoráckou špínou" jako kořením. OK. Pokud to tak máte rádi, dostanete album, které celkem odsejpá, má svou energii, kapela hraje, že z ní na pódiu bude pot cákat a skoro vše bude v pohodě. Hudebně to není nuda. To zas ne. Energie do toho dává Ocelot dost a tak to má být. Při čtvrté písničce se trochu zpomalí a máme tu jeden ze dvou duetů. Zpěvačka má projev někde mezi Bárou Basikovou a Blankou Šrůmovou. Jen pro pro představu. V každém případě je to střípek, který dodává albu větší barevnost. Další takový moment je bluesová skladba Vostrá jako břitva. Klasika včetně harmoniky. Vzpomněl jsem si při tom na Petra Kalandru, ale to jen tak mimochodem. Tu metalovou tvář zase plní např. Homelesák . Ale zase. Beru muziku. A teď proč.
Za prvé mě odrazuje projev na většině alba. U Lemmyho to beru, tady mi to přijde jako násilný pokus být někým jiným, na což jsem alergický. Jsou tu momenty, kde mě to tak nedráždí, ale bohužel jen momenty. V tomto smyslu považuji třeba refrén v poslední Je to silnější než já, za parodii, co se týče zpěvu. Třeba v zmíněné bluesové je to v pohodě. Tady fakt ne.
Další slabinou je většina textů. Neznám jejich pozadí a inspirace a některé si proto netroufám posuzovat, ale např. vulgarismy mají smysl, pokud jsou v malém množství přesně a s citem umístěny. Jinak škodí. Nic ve zlém, jen je to na můj vkus prostě moc velká hospoda. Tím se ale vrátím na začátek.
Album si musí najít ty své posluchače, kterým to bude fuk. O půlnoci na motosrazu u jezera to projde. Já bych ale seděl s pivkem hezky na druhém břehu a poslouchal jen kulisu. Musím si prostě z alba víc vybírat. Nejdůležitější ale stejně je, jestli to kapela chtěla takhle, je s výsledkem spokojena a jestli se bude album líbit vám. Pak je vše ok.
Mějte se fajn
Petr Kohoutek