Debut Konvertoru zní velmi pohodově

  • Číst 673 krát

Podle názvu kapely The Konvertor Rock Band by jeden mohl čekat anglicky zpívané písničky. Deska se jmenuje „Na vlastní nebezpečí“, tak nevím, jestli se nemám trošku bát. Jenže tihle ostravští oceláři zpívají tak, jak jim zobák narostl. A není to žádný tlachání starý báby. Muzikou si plní své sny.

Jsou to pohodové písničky s výraznou rytmikou. Osm štychů se dělí o pouhou půlhodinu. Ta ale uteče jako prd. Deska plyne skutečně na pohodičku. Žádný velký nářez se nekoná, ale poslouchá se to naprosto příjemně.

Na to že jde o kapelu, která jako svůj vznik uvádí rok 2015, jde docela o vyzrálou muziku. Líbí se mi členitá píseň „Když“, která se nese spíš v pomalejším tempu. K tomu připočtěte slušný text ze života a ejhle, má to fakt sílu. Tohle album je vůbec takový písničkový.

Moc příjemně se poslouchá „Listo/pat“. Tady se mi líbí, jak si kapela hraje se slovy. Takový slovohrátky mám rád. Tohle by se mohlo líbit i třeba v rádiu. A prakticky totéž by se dalo i o předposlední písni kompletu „ Holka“.

Naprostou peckou je závěrečné „Uhlí“. Sto roku v šachtě žil. Kdo inspiroval kapelu při psaní tohoto textu, kdo to pozná? Jasně, byl to Petr Bezruč a jeho nesmrtelná „Ostrava“. Když si vzpomenu na provedení této básně v podání Jiřího Wimmera, tak se musím normálně smát.

Naopak mým uším nevyhovuje „Šance“, která je trošku šmrncnutá punkem. Ale tak nějak divně. To je taky si jedna ze dvou věcí, co bych této desce vytknul. Jinak je to těžká pohoda. A druhou výtkou je příliš krátká stopáž, tohle by se dalo poslouchat podstatně déle.

Pro Rockpalace Honza Holý