Bigbítový BIDON slaví deskou 50 let

Deska vyšla s lehkým předstihem už letos, protože kýžené padesátky se BIDON dožije až příští rok (1970–2020). Musím přiznat, že kapelu vůbec neznám. Ale proč bych si nerozšířil obzory. Bidon je slovo z francouzštiny, které označuje v podstatě kanystr třeba na benzín, uzavíratelnou plechovou nádobu. A BIDON je kapela z Jablunkova, nejvýchodnějšího českého města, tedy z kraje, kde lišky dávají v dobrém slova smyslu dobrou noc.

K výročí si kapela nadělila výběrové cédéčko. 25 skladeb zaplnilo skoro celou plochu stříbrného kotoučku. Stopáž desky nazvané prostě „Jubileum“ dosahuje 76 minut. Mimo CD je k mání klasická vinylová deska v luxusním delux rozkládacím obalu, kam se ale vešlo pouze 10 skladeb, každopádně vinyl je fantastická sběratelská rarita. Kapela hraje směsici bigbítu a rocku. Nic moc komplikovaného ale příjemně melodické písničky. Na podobné muzice jsem vyrostl, takže se mi prostě líbí.

Desku nahrála tato sestava: Přemysl Lanc – bicí, Oldřich Volný, kytary, zpěv, Richard Szotkowski – basa, Ivan Michálek – klávesy, zpěv, Stanislav Kantor – zpěv, Milan Kluz – zpěv. Svým dílem přispělo i pět hostů. Zpívali tedy ještě Daniel Drong, Izabela Drong, Krystyna Čmielová a trumpety v jedné písni nahrál Martin Martynek.

Převážně českými texty se sem tam mihne angličtina a pro Jablunkov též téměř nutná slovenština („Moja lojska“) a taky polština („Darkow“ a „Na zabave glejt“, „Nievier mi“). Řeč našich severních sousedů může být pro někoho překvapivá a nesrozumitelná. Ale my, co jsme za bolševika požívali výhod malého pohraničního styku s Polskou lidovou republikou, jsme za prvé odkojení polskou televizí, která byla proti ČST hodně progresivní, a za druhé u nás každý polsky rozumí a bez problémů se v tomto jazyce domluví. Opravdu mě překvapuje, jak líbivé polsky zpívané písně hraje BIDON. Až pojedeme na nákup do Polska, tak si tenhle kotouček pustíme v autě.

Hodně se mí líbí šlapavá „Moje víra“ s houpavým rytmem a kvílícím kytarovým sólem. To je jak za starých časů. Kapela umí i krapet přitvrdit, což dokazuje ve „Štvanci“, ale tady to zní tak nějak uměle. Vůbec mi nevadí, že některé písně prostě znám odjinud. Na převzatých věcích většina z nás čtyřicátníků a starších začínala.

Takže pod polskou „Na zabave glejt“ budou ti mladší z nás znát jako „Kámoše dost fajn“ s textem Aleše Brichty, ale jinak jsou to starý dobrý FREE. A podobných coverů je tu víc. Jen bych si vždycky musel vybavit, kdo to hrál původně. A to se mi v případě BIDONU moc nedaří. Jsou to totiž většinou hodně staré věci, které mě už trošku minuly. Každý jistě ale pozná „Svítání“ z dílny DEEP PURPLE, kteří tyto legendární riffy naznačili „Burn“.
Skladby 18 až 25 jsou označeny jako bonusy, nebo hudební pozdravy. A je to jedna převzatá věc za druhou. Jeden slavnější kus než druhý. Pecka.

Výroční deska kapely BIDON by se mohla líbit pamětníkům, kteří chodili na zábavy již v osmdesátkách a krapet po revoluci. Jsou to hezké vzpomínky.

Pro Rockpalace Honza Holý