Insignie se vrhla do plamenů

Cerhenická Insignie vydala druhé cédé „Skrz plameny“. Kapela nemá bůhvíjak dlouhou historii. Své kořeny zapustila na poli melodického hard´n´heavy. Cerhenice leží v kraji bigbítu milém. Nedaleko Peček a Kolína. Tenhle kraj mám rád, z tohoto koutu středních Čech pochází moje oblíbené skupiny Telegraf a Roxor. Rozšíří tuto dvojici kapelka Insignie? Uvidíme a uslyšíme
Desku nahrála sestava Pepa Štýcha – zpěv, Martin Rýgl – kytara, Jirka Danko – kytara, Dan Kovanda- basa, Jirka Dyntar – bicí.
Z nahrávky je cítit určitá mladistvá naivita, možná jde jen o studiovou nejistotu. Jenže podle fotek kluci už žádný zelenáči nejsou. Kapela sází na výrazně melodické party a když k tomu připočtu slušné texty, tak z toho Insignie nevychází špatně.
V textech se objevují mýty i zajímavé postavy. Posuďte sami. Začínáme jízdu s „Magistrem Kellym“, pak zabouří mýtická sopka „Krakatoa“, o chvíli později se dostaví mýtický tvor s tělem lva a někdy je vyobrazovaný s tváří člověka „Mantikora“. A právě v sopce Krakatoa je cítit největší slabina kapely, a tou jsou zpěvy. Tady se mi ty hlasy prostě nezdají.
Líbí se mi „Zemětřas“, to je docela dupárna, co by se mohla líbit třeba motorkářům. Píseň hraje jak dobře namazaný silný stroj. Prima se poslouchá i závěrečná „Ztracená generace“.
Celkově nejde o špatnou nahrávku, troška té mladické naivity tam je, ale poslouchat se to dá. V každém případě bych Insignii rád viděl naživo.
Moc se nepovedl obal této desky. To je samý plamen a nic víc. Nejsem pyroman!
Pro Rockpalace Honza Holý