IMORTELA

mortela nevěří na sliby, ale na nesmrtelnost

Melodicmetalová kapela z Otrokovic má ve své diskografii zatím pouhé tři záseky. Debutní deska „Nevěřím na sliby" vyšla v roce 2005. O dva roky vyšla druhá deska „Nesmrtelný". Zatím poslední nahrávkou této party je dvoupísňový singl nazvaný „MMXI", který je z roku 2011. Další studiové nahrávky zatím kapela na oficiálním nosiči nevydala, ale v roce 2014 a 2015 jednotlivě publikovala písně „Dávné prokletí", „Nechci odejít" a „You make me feel". Nová deska je snad za dveřmi, nechme se překvapit.

Poznávací značkou kapely je černovlasá diva za mikrofonem jménem Kateřina Bartoňová. Ta je taky spolu s Markem Bartoněm v současné době z původní sestavy poslední. Není žádným tajemstvím, že Kateřina s Markem jsou manželé.

„Nevěřím na sliby" otevírá svižná vypalovačka „Dokonalý" s naivním, ale zapamatovatelným refrénem. Píseň patří ke stálícím koncertního repertoáru kapely. Dvojkou je „Žiju s bláznem", kterou opět kazí pitomý text, ale zároveň se mi líbí bublající basa, která je díky velmi slušnému zvuku jasně rozpoznatelná. Půlhodinová kolekce uplyne rychle. Imortela na této desce představuje melodický rock s prvky metalu. Prostě je to kytara, basa, klávesy, bicí a hlavně zpěv, který vyčnívá z pomyslného davu. Kateřina zpívá civilně, ale umí i přidat na hlasivkách.

A výše zmíněný fakt se projevil hlavně později na druhé desce „Nesmrtelný", kde se objevují i vícevrstvé zpěvy. Také texty jsou vyzrálejší oproti „jedničce", kde se přeci jenom objevují poněkud jalové rýmy. Sedmiskladbové album čítá nějakých 36 minut. Trošku mě překvapila balada „Druhá šance", která je celá postavená na klávesách a hlavně zpěvu Kateřiny. Ze zcela jiného ranku je rázný „Vládce čas".

Jasným hitem je „Kdo za to může", kde se ke své ženě připojuje coby pěvec taky Marek Bartoň. A jako poloduet zní skladba výborně. Docela mě zajímá, jestli kapela hraje tyhle songy ještě dnes naživo, protože jsou postavené hodně na klávesových motivech. A klávesy v současné sestavě kapely nejsou, naopak v souboru přibyla druhá kytara. Motivem piana začíná i poslední česky zpívaný song „Sen", ten se ale postupně změní v kytarovou jízdu, i když se piano stále vrací. Závěrečnou písní je „White dream" s anglickou lyrikou. Čeština ale Imortele sluší rozhodně víc.

Z inspiračních zdrojů Imortely je cítit melodicmetalové kapely Stratovarius a Sonata Arctica. Imortela staví na silných melodiích i slušných hráčských dovedností svých členů.

Jan Holý