Geronimo - Album: Za obručí světa

Indiáni z Prahy?
Ta otázka nemá někoho zesměšnit, ale malinko vás nasměrovat..
Prásknu to hned. Parta Geronimo vydala desku, kterou je radost poslouchat. Je to taky další ukázka alba, na které myslím jedna škatulka nestačí a vůbec to nevadí.
Můj osobní pocit z desky je takový, jako by se sešli v jedné kapele muzikanti s různými kořeny, od folkových přes popové, až po bigbítové, a vznikla z toho vymakaná poprocková deska. Jako bych v tom slyšel nějakou starou anglickou poprockovou školu nebo co..
Deska má precizní zvuk a příjemný mix, kdy v popředí je zpěv a baskytara. Nebo možná ne v popředí, ale ta basa je suprově konkrétní. Ta mě moc baví. To ale neznamená, že bych něco ostatním vyčítal. Celá kapela hraje jak z partesu a zároveň je tam všeho dost, ale ne moc.
Stylové rozpětí se mi popisuje hůř, protože vím pendrek, jak to je doopravdy. Můžu popsat jen svůj pocit. Místy v tom cítím trochu folku, jinde by zase třeba dvě skladby pasovaly např. do muzikálů Dana Landy a u jedné písničky jakoby stál duch takových Guano Apes. Pozor ale, nejde vůbec o nějaké kopírování a možná je to blbost, ale prostě nevím, jak to popsat líp. No a k těm indiánům..
Zpěvačka Lenka Vaňousová si texty píše sama (už jen za to má o tři imaginární hvězdičky víc) a tak si trochu poletuje v myšlenkách éterem a občas doletí až k těm indiánům, vlkům, přírodě, minulosti i budoucnosti téhle planety. Jde jí to výborně. Nejde ale o nějaké šamanství, jen o dospělé texty a muziku precizní kapely. Poslechněte si sami, ale ať už vás z nepochopitelných důvodů zajímá třeba jen a jen muzika, tak tady si vás texty najdou, ať chcete nebo ne.
Jo a na desce je taky pár hostů a jejich nástrojů.. Např. violoncello. To vše je ale už na vás.
Čili, kdybych nebyl tak vyžranej, poklonil bych se víc.
Moc příjemná deska, díky za ní.

Pro Rockpalace Petr Kohoutek