Gallileo - Tak se tě ptám

Páté CD k 15. výročí kapely, to je dárek kapely svým posluchačům. A skoro nevím, čím začít. Album má několik nej – určitě je to nejlepší, co kdy parta okolo Pepé Pazdery udělala, určitě je nejzajímavější v tom, že se na albu sešli všichni zpěváci, kteří kdy kapelou prošli – (Korcík, Jeniček, Tejkal, Bartoň, Hnídek…. Velkou radost mám ze sympaťáka Michala Kušky, kterého jsem měl v kapele hodně rád. Poprockové album (vliv Argemy, s kterou kapela často tady v okolí Plzně vystupuje je znát) je pestré, což je dáno i tím, že se na muzice podílelo povícero autorů, ale nosnou linkou je časy prověřené duo Pazdera/Greguš, kteří se díky dlouholeté spolupráci posunuli téměř k dokonalosti a nádherně se doplňují. Texty jsou na tomto albu další nej devizou a z velké části se povedly, nepatří do kategorie láska/páska (rým za každou cenu), ale hledání libozvučných alternativ ladící uchu.
CD odstartuje intro a pak už opravdu začíná luxusní jízda Vracím se zpátky, nejrychlejší skladba Naděje. Nádherná balada Zrcadlo času, Sněžná dáma….Vše výborně zahrané, aranže, které se mi líbí, příběhy, které vás nutí poslechnout CD znovu a znovu. Desátá Krásné ženy od Kušky velice potěšila a vrchol alba je dle mne bonus – Když se blýská. Album je velice vyrovnané a opravdu nenudí ani po xtém poslechu, každá skladba má potenciál stát se hitem, ale to prověří až živé hraní. Možná je to i tím, že se na desce vystřídá 6 zpěváků. Snad jen s bookletem si kapela mohla dát větší práci.
Gallileo ušlo velikou cestu od prvního počinu Válka hvězd, kterou si vypůjčili textem od Benefit a muzikou od Bon Jovi. Tuším, že kdysi i hrávali moje oblíbené Gravestone – Ďábel, dnes už sází jen na svoje skladby a jde jim to parádně a nynější sestava šlape jako dobře promazaný stroj.