Deviant CD: Jsem to já

Další, pro mě trochu „ schizofrenní“ nahrávka. Vnímám tu dva protipóly.
Sice to není úplně moje krevní skupina, ale taky není důvod k předsudkům. Zkusím to tedy popsat.
Stylově by se asi dala kapela zařadit někam k punk-rockmetalu, ale ne asi zase s tím punkovým, „špinavým“ zvukem. Co je tedy ovlivněno čím si přeberte sami. Třeba se pletu. Nahrávka je dobře srozumitelná. Kapela má energii, což je fajn.
Hned při prvním poslechu mě zaujal zpěvák Maik. Mám pocit, že může ještě v budoucnu dorůst mnohem dál. Nebo výš? Nevím proč, jestli je to v trochu ukrytém, ale naznačeném rozsahu nebo jestli je v tom náznak nějakého charisma, ale něco v tom prostě je a mám pocit, že to může ještě vytunit. Na to, kam jsem kapelu zařadil stylově, totiž on pořád zpívá, což nebývá vždy jinde pravidlem a myslím, že se dá i poznat mezi jinými. To určitě není na škodu.
No a k těm protipólům. Na úvod desky jsou zařazeny skladby Pohádková a Tak co po mně chceš.
Pokud to bude vaše první seznámení s kapelou, nenechte se hned odradit. Pohádková je pokus o vtipné intro, přecházející do písničky a i když hudebně je u druhé zmíněné už dojem lepší, srazí jí na můj vkus zbytečně vulgární text. Je to vlastně album dvou tváří. První polovina mě nebere. Pak se to začne lepšit.
Asi nejlepší mi teď přijde Hypochondr. Šestá skladba. Tohle myslím kapele sluší. Serioznější text a sbory, které mají v sobě velkou chytlavost. Tohle je písnička do kotle pod pódiem a holky, vezměte si kecky, ať si při skákání nezlomíte podpatky. V podobném duchu se pokračuje. Ozvou se i housle a lehce to připomíná mé oblíbené staré Liguére. Chytlavé refrény jsou i třeba v Libovém frajerovi.
Když to tak poslouchám, tak druhá půlka alba je pro mě o třídu výš než první. Jakoby se album nahrávalo s delší přestávkou. Ale to jen spekuluji. Každopádně druhou půlku beru, první je pro někoho jiného. Kam se přikloníte vy je na vás.
https://bandzone.cz/deviantcz

Pro Rockpalace
Petr Kohoutek