Další rozsáhlý projekt Lucrezia Borgia

Nedávno jsem recenzoval naprosto fenomenální a velmi rozsáhlý projekt skupiny Lucrezia Borgia, který věnovala znojemské „Pověsti o Obří hlavě“. V roce 2016 vydala dvě desky po 53 minutách tematicky zaměřené na Pána prstenů. První digipak nesl název „Den mečů“ s podtitulem „Cesta tam…“ a druhý se jmenoval „Moc prstenů“ s podtitulem „… a zase zpět“.

Pojďme tedy „tam“. Předně musím zdůraznit, že na rozdíl od pověsti jde o plus mínus rockové nahrávky. Vyjmenovat sestavu, která se na těchto dvou cédé podílela, je úkol takřka nadlidský. Přesto to zkusím, rockovou sestavu Lucrezie tvoří Antonín Maceček, Jiří Stritzko, Milan Kratochvíl, Michal Dostál, Václav Soukup, Petr Pokorný, Iva Landová, Jana Vojáčková a Jana Burdová. Nástroje záměrně uvádět nebudu, těch je totiž ještě podstatně víc. Jen kapelník Maceček hraje na tolik nástrojů, že by to dalo na několik řádků. Obdivuhodný multiinstrumentalismus.

Na nahrávkách se objevují také hosté. Mezi dá se říci stálé hosty lze zařadit Milana Schelingera nebo Jirku Zonygu. Milanův nakřáplý hlas perfektně sedí k rocku s prvky folku, který je zde ke slyšení. A Zonyga se do toho umí pořádně opřít. Z jeho hlasu mi normálně běhá mráz po zádech. Úžasný zpěvák. Nejsem fanoušek Superstar, ale Jirka se fakt povedl!

Lucrezia Borgia hraje především středověkou muziku, rocková varianta je trošku na vedlejší koleji. A právě středověké rytmy jsou nádherně poznat v krátké skladbě „Fight“ a v „Pánu Nazgulu“. Nejsem znalcem Pána prstenů, takže nebudu hodnotit obsah textů. Hudební výprava je ale bohatá a košatá. Kluci a holky z Lucrezie umí zaranžovat velmi silné melodie.

Ještě větší středověk je „Tom Bombadil“. Moc rád si někdy Lucrezii Borgii poslechnu naživo. To musí být pecka! Vyloženě hitovkou je rytmicky skvělá „Umbarští korzáři“. Tady mi zase běhá mráz po zádech. Nádhera. Výrazná je taky „halekačka“ „Helmův žleb“.

Tak nějak jak končí „Cesta tam…“, začíná i „…a zase zpět“, tedy pokračování příběhu na vlastním digipaku s parádním bookletem. Také na této nahrávce se pěvecky podílí Milan Schelinger a to v hned nejkratším „štěku“ této kolekce „Drak Šmak“, který má pouhých 14 sekund. Milanův hlas zazní i v dalších písních. Tohle je spíš taková kuriozitka.

Druhý díl „Pána Prstenů“ vyšel ve stejný den, jako část první, takže nelze čekat, že by šlo hudebně o naprosto odlišnou záležitost. Deska se nese v podobném duchu jako její první díl, který popisuju výše. A tím bych mohl víceméně skončit. Ale to by byla škoda.

Druhý díl je totiž podle mě hitovější. Skvělou záležitostí je „Nech mě vejít“ anebo tklivá balada „Lothlorien“. Docela tvrdým riffem začíná „Vymetení Kraje“, že by to zpíval Jirka Zonyga? Nemýlím se, je to tak. Tenhle kamioňák má prostě hlas jako zvon. Tohle je vážně pecka! „U ohně přemítám je taky bombastická skladba. Úplný závěr patří „Helmově žlebu“ v akustické verzi.

Lucrezia Borgia je skutečně fenoménem naší hudební scény. Její projekty mají hlavu a patu, jsou zabalené v nádherném obalu, kapela nešetří na materiálnu ani co se týká délky nahrávek. Oba díly „Pána prstenů mají dohromady 106 minut stejně jako „Pověst o Obří hlavě“. Neskutečná porce muziky. Nechápu a smekám.

Pro Rockpalace Honza Holý