Clustter hraje od srdce
- Číst 6802 krát
Tato kapela z Karviné je tak trochu nová na zdejší regionální scéně i když já to vidím spíše jako rekreační sdružení velmi zkušených muzikantů, kteří nevědí přesně kam směřovat, kdo by měl být kapelník a jaká by měla být vlastně filosofie kapely. Což ovšem v tuto chvíli vůbec nevadí. Tedy zatím :). Je to prostě cluster, zatím taková uzavřená buňka, která příliš nekřičí že tu je, neprosí a nehrbí se.
Mohu napsat, že všechny téměř dokonale a dlouho znám. Martin Petráš / Messalina, exTeam revival a spousta dalších kapel/ - kytara a autor většiny skladeb. Pavel Slechan / ex Miloš Dodo Doležal, ex Messalina aj./ velmi uznávaný a respektovaný bubeník a s Milošem hrál více než deset let. Lumír Krömer – basa, přičemž je to velmi zručný kytarista a do kapely se dostal skoro náhodou, aby provětral pesimistické nálady a stal se takovým malým ventilátorem případných toxických nálad a tendencí to zabalit :) Díky Bohu. Jeho domovskou kapelou byl poměrně tvrdý band s názvem Demiurg. Petr Klíma jest zpěvákem a dalším kytaristou tohoto lehce nestabilního spolku a taky toho má za sebou v hudební branži poměrně hodně./ex Matador, ex Messalina atd./ Prostě, tato zkušená banda s názvem CLUSTTER po velmi dlouhé době / snad tři roky/ vydala limitovanou placku s názvem „ SRDCE“ a já vám k tomuto počinu hodlám něco „erudovaného“ napsat. Jen nevím zda budu zcela objektivní, protože mám pro tyto plesnivé, trochu ošoupané a protivné rockery slabost. Ale šetřit je nehodlám, na to je mám rád a proto si zaslouží pořádnou sodu :)
Placka byla komplikovaným porodem s ožralou porodní bábou, kdy se mimino drželo úpěnlivé „ futer“, zapřené nohama i rukama a vůbec se mu nechtělo na tento prapodivný svět, nedivím se mu, svět stojí v poslední době za hovno.. Točilo se v Hard Cafe Recording a míchalo se v Digaz Recording a to celé trvalo velmi a velmi dlouho, protože stále nebyla spokojenost a navíc se omylem smazaly některé party. No říkám – těžký porod, ale takové dítko má pak velmi tuhý kořínek.
Na této desce je osm tracků, takže se to dá vydržet na jeden zátah. Obal je lehce temný se srdcem v industriálním prostředí. Že by to mělo něco říci o kapele a potažmo o desce?!
No, chtěl jsem původně rozpitvat každou skladbu, zkusil jsem to a pak jsem to rychle smazal bo jsem se do toho zamotal jako ožralý rybář do svých vlasců na břehu Olzy. Nemá to smysl. Rozhodl jsem se spíše pro jakési komplexní zhodnocení. Ještě to ve mně doznívá. Placka je hudebně hodně barevná, plná zvratů a překvapivých aranží – mám rád, když je hudba nepředvídatelná. A i texty nejsou jen vata pro nic za nic, zkuste poslouchat. Placka má zvláštní schopnost vám skoro nedat šanci se nadechnout. Nečekejte nějaký mainstreamový proud podbízivých sraček, kterých je kolem až až. Tady se nabízí kvalitní hard and heavy, chytrý a poskytující vše možné jen ne nudu. Zručnost jednotlivých muzikantů je tu zřejmá – bez diskuze, a práce, která trvala tak dlouho, se zjevně vyplatila.
Někdy mi ovšem připadá tato muzika až překombinovaná a chybí mi určitá přímočarost a schopnost donutit posluchače si jednotlivé skladby zapamatovat, alespoň v jednom tracku. Jestli to je špatně nebo není, to nechám na posluchači. Mě to až tak nevadilo. Rozhodně by vás to ovšem mohlo donutit si desku pustit několikrát...více než dvakrát :)...pokud chcete a umíte vnímat. S určitou dávkou smutku v mé staré duši musím poznamenat, že takovou muziku moc na českých festivalech neuslyšíte, protože toto není hudba pro široké masy. Tato muzika je určená spíše pro ty, kteří chtějí o hudbě přemýšlet jako o nástroji určitého sdělení a ne jako o vycpávce k teplému pivu v kelímku, ke studenému párku s chlapem či děvčetem s trojkou v žíle. Takže v této hudbě žádný kalkul nehledejte.
Placku vřele doporučuji všem, kterým nestačí jen tupý fotbalový refrén se dvěma akordy a chtějí si rozšířit své portfólio dobrých kapel o něco vskutku zajímavého a provokativního.