Chcete něco zvláštního? Jsou tu Zvláštní zóny

Zvláštní zóny to je název kapely s přinejmenším zvláštním názvem. Ale podle všeho jde o rockovou partičku z Olomouce, která podle vlastního vyjádření produkuje „něžnej beat“. Nahrávka je ukrytá v obalu, který je vlastně knížkou. K ní je přifařené cédo. Něco tak naivního ale přitom krásnýho jsem dlouho neviděl. Tohle může být dobrý prvek v boji proti pirátskému šíření nahrávky na netu. Bez knížky je obsah cédé poloviční. Kolekce čítá 14 písní. Pojďme se jim podívat na zoubek.

Album „Továrna na mraky“ vyšlo v půlce října 2017, takže jde o úplnou novinku. Obal mě příjemně překvapil a zároveň navnadil. Nápad spojení knížky s hudebním nosičem rozhodně má něco do sebe. Podle dostupných údajů jde o celkově třetí zásek v diskografii Zvláštních zón. Kluci mají za sebou jednu živou nahrávku a pak desku „V prostoru“, kterou bohužel neznám.

Aktuální desku nahrála sestava Patrik Stoklásek – bicí, Wenca Dolejš – basa, Honza Adam – kytara, Olda Mašek – akustická kytara, Milan Jankes – foukací harmonika, Tomáš Hartman – housle. O vokály se postarali Olda Mašek, Honz Adam a Irena Laštůvková. Olda Mašek se postaral rovněž o poezii, která hudbu Zvláštních zón doprovází. Ano, je to tak. Tohle nejsou obyčejné texty, skutečně jde o velmi svéráznou poezii.

Hudebně jde opravdu o něžný beat. Většina skladeb se nese v pomalejším, maximálně středně rychlém tempu. Hodně jsou slyšet akustické nástroje. Není to úplně můj šálek kávy. Pro metalisty je tahle nahrávka moc krotká. Taky ji nedoporučuju nikomu, kdo by si chtěl Zvláštní zóny pustit jako zvukovou kulisu. Chce se to totiž zaposlouchat do textů, které mají zvláštní poetiku. Pak teprve dojde k propojení hudby a slova, kterým dostanete celek.

Baví mě svižnější „Stopaři života“ a následující „Mona Lisa“, která je úžasně houpavá. Velmi hravá a docela i dravá je „Zeměkoule“ s veselým textem.

Shrnuto a podtrženo. Hudba Zvláštních zón je hravá, ale málo dravá. Fascinují mě chytré texty, které jsou, jak již bylo řečeno, spíš poezií. Dovedu si představit, že by taková muzika mohla hrát třeba v hudební kavárně. Naopak na velkém pódiu si tuhle kapelu nedovedu představit. Na to je její tvorba příliš komorní.

Pro Rockpalace Honza Holý