Cathedral In Flames - Count to nine

Recenze na album Cathedral In Flames se mi doslova píše sama, a přesto mám pocit, že jakákoli slova jsou tu skoro zbytečná. Album je tak fenomenální, že ho člověk musí spíše prožít, než ho popisovat. Již po několikátém poslechu jsem doslova ohromen a stále nacházím nové vrstvy a detaily, které mě dostávají do kolen.

Zvuk? To není jen zvuk, to je ZVUK s velkým „Z“! Je to dokonale krystalicky čisté, dynamické a temné dílo, které těží maximum z gotické atmosféry. A čím lepší máte aparaturu, tím více se vám rozprostře před očima celé univerzum detailů. Album působí jako výprava do hlubin temnoty, kde každá skladba vyvolává emoce a tajemství, která se rozvíjejí s každým dalším poslechem.

Temnota prostupuje nejen hudbou, ale i texty, díky čemuž má album svou vlastní, jedinečnou duši. Otevírák „Cathedral Deep Grave“ startuje drsnými kytarami a rychlým tempem, které vás okamžitě vtáhne. Philův vokál, podpořený Ambrou a zvučným refrénem, vytváří explozi zvuku, která vás naprosto pohltí. Pak přijde „Summertime“, která přibrzdí, ale stále si uchovává gotickou intenzitu. A „Penetrape Me“? Tak to je trefa do černého, s refrénem, který vám dlouho zůstane v hlavě. Kytary v „The Gate“, hlas Ambry v „Steam Punk Queen“ a ponurý zvuk „Dreaming In The Witch House“ ukazují, jak rozmanité a přitom kompaktní toto album je.

Kombinace agresivity, melodiky a gotické hloubky, doprovázená výtečným mixem legendárního Johna Fryera (Fields of the Nephilim, Nine Inch Nails, Depeche Mode, Paradise Lost, Cradle Of Filth a další). dělá z tohoto alba opravdovou perlu. Ať už si to pustíte na vinylu, nebo CD, každá nota vás dostane. Pro mě je toto album bezchybné. Je to jako temná gotická báseň převedená do zvukové podoby – agresivní, ale zároveň plné nádherných melodií. Perfektní!