Arakain oslavil čtyřicátiny vydáním koncertního CD a DVD

Metalový ARAKAIN oslavil 40. výročí vzniku vyprodaným koncertem v pražské hale O2 Universum v roce 2022 a zhruba o dva roky později, tj. 12. 7. 2024, z této události vyšel živý záznam na CD a DVD. Netuším, proč to tak dlouho trvalo, ale zdá se, že se čekání vyplatilo.

CD záznam je rozdělený na dva disky. Na prvním cédu jsou vyloženě starší thrashové věci, proložené sem tam nějakou novější modernou. Je to dané také tím, že se koncertu zúčastnili významní pěvečtí hosté v podání Petra Koláře a Lucie Bílé. Zatímco Kolář si s chutí zapěl trojici „Prázdnej kout“, „Strom života“ a poloakustické „Černý koně“. Z jeho nadšení bylo vážně znát, jak moc ho to bavilo. Viděl jsem to naživo, a i z audio záznamu je to prostě jasně poznatelné.

Lucka Bílá si střihla prastarého paroháče „Cornouto“, aby si zazpívala duet „Ty a já“ nebo cover AC/DC „Tygřice“.

Z thrashmetalových klasik zazněly úvodní „Jsem trochu jako“, „Amadeus“ nebo „Thrash the trash“. A právě titulní skladba debutového alba byla taky prvním songem, který jsem kdy od ARAKAINU slyšel. Tahle nádherná věc mě okamžitě uchvátila, když jsem dostal desku na kazetě od mých bratranců k 10. narozeninám. Kůrník, dnes už je to nepřetržitých 34 let, co poslouchám ARAKAIN. Taky jsem nebyl na žádné jiné české velké kapele tolikrát jako na ARAKAINu. Na koncertu kapely v Jilemnici jsem se dal dohromady s manželkou a jsme spolu už 25 let. Takže je to prostě naše srdcovka.

Někdo stále tvrdí, že ARAKAIN bez Brichty není to pravé. Ale Honza Toužimský už zpívá s kapelou taky 19 let, takže vážně nevím, kde je problém. Má sice jinou barvu hlasu kapela místy používá ve starých věcech jiné frázování a jiný důraz, ale tak to prostě chodí. Honzovu zpěvu je krásně rozumět i v těch nejrychlejších flácích a to Alešovi někdy rozumět nebylo. Zřejmě je v tom kus nostalgie. Ale ARAKAIN s Honzou jsem slyšel a viděl tolikrát, že už jsem asi přivykl na novou podobu a musel bych hodně přemýšlet, jak to kapele hrávalo s Brichtou. Ale samozřejmě, že si stále ještě pouštím staré „Brichtoviny“ v původním podání.

Z alba Schizofrenie došlo na „Strážce času“ a skvělou „Gilotinu“. Všechna cédéčka na koncertu nebyla zastoupena, mezi 39 skladeb se prostě nemohlo vejít úplně všecičko. Tuze fajn byl píseň „Půl století“ nebo „Už ho vezou“ z posledních desek s Alešem Brichtou. Ten pozvání na výroční koncert nepřijal stejně jako Zdeněk Kub. Škoda. Člověk by řekl, že po 20 letech by už mohly být válečné sekyry znovu zakopané.

Druhý disk začíná svižnou písní „Dnes ještě ne“ pak přijde zklidnění v podobě balady „Zase spíš v noci sama“ ze Salta Mortale, následuje „Adrenalin“, „Malá a ztracená“ plus „Vir“. Potom si publikum s chutí zazpívalo motorkářskou hymnu „Brána iluzí“. No a finále patří prastaré vyvolávačce „Proč?“, kterou vystřídá „Zimní královna“ hrající svoji „Ďábelskou hru“. A houpavá hra je zde předložena jako duet nebo spíš trio všech tří zpěváků. První tóny „Apage Satanas“ definitivně naznačují, že přichází konec. To je zavírák jako blázen. Prostě pecka všech pecek.

Pro Rockpalace Honza Holý