Antonín Strnad zanechává dobře poslouchatelné Stopy v poušti

Kytarista Antonín Strnad vybral ze šuplíku nějaká dema a nahrál a zmasteroval 4 instrumentální skladby u Vaška Váchala ve Studiu Kdyně, kde Tonda též bydlí.

Takhle vzniklo „ípíčko“ nazvané „Stopy v poušti“, které je k mání v digitální podobně na Supraphon online. Strnad předtím působil spíš příležitostně v různých kapelách. Naposledy to byla před pár lety mně neznámá domažlická kapela Bona Via. Ta byla jeho zaměření ale dost vzdálená, proto se Tonda rozhodl zrealizovat vlastní věci.

Strnadovy instrumentálky nejsou žádnou kytarovou onanií. Jsou to písničky, do kterých si dokážu domyslet text. Přitom hudbě samozřejmě dominuje velmi melodická kytara a pochopitelně nechybí ani košatá sóla. Mně se to líbí. Strnadova muzika je milým pohlazením po duši.

Desku si nahrál komplet sám. Je t šikovný instrumentalista. O bicí se postaral software Addictive Drums a musím říct, že to nezní vůbec blbě, protože Antonín nepoužil přednatočené smyčky, ale vytvořil si vlastní bicí sestavu.

Jeho hudba by se mi líbila jako filmová muzika. K tomu přímo vybízí i názvy jednotlivých skladeb, „Nad mraky“ nebo třeba „Podzimní ažuro“. Připomíná mi sólovou tvorbu mého oblíbeného kytaristy Marty Friedmana. Hodila by se i k cestopisům, které tak rád sleduju třeba v televizním Objektivu. Antonín umí vytvořit silný kytarový motiv a zároveň má talent rozvést ho do šíře tak, aby to posluchače nenudilo. To ale na ploše pouhých 20 minut snad ani nejde. Hodně by mě zajímalo, jak by to celé znělo se zpěvem, ke kterému by to každopádně chtělo použít nějaký „velký“ hlas.
Antoníne, budu se těšit na další nahrávky.

Jan Holý