Anopheles - CD My Bohemia
- Číst 7836 krát
Copak to tu máme?
Dlouho jsem neslyšel klasický „klávesový“ hard-rock ze staré školy. Takhle nějak hrál naposled snad Parson v Malíně v jednadevadesátém. Teď je ale rok jednadvacet a tahle muzika jede pořád.
Nechci dnes úplně pitvat jednu skladbu za druhou. Nemyslím, že to by bylo právě tady to správné.
Soustředím se spíš na celkovou atmosféru nahrávky a muziky této kladenské skupiny. Mimochodem mají na triku i hymnu tamních hokejistů.
Album plyne celkem příjemně, neřeší se tu zrovna světový mír, a není to ani koncepční deska. Myslím, že poslech mohu doporučit především vyznavačům Párplů, Uriášů a podobně zaměřených kapel. Prostě klasika bez velkých gest a póz. Nakonec věkový průměr skupiny už trochu klidu a nadhledu snad i zaručuje. Pokud se nepletu, až na jednu vyjímku je vše kolektivním dílem celé party. Pokud bych měl do něčeho rejpat, tak by to byly asi dva momenty v textech. U jednoho si ale nejsem jist, jestli jsem sám text pochopil správně, tak budu radši zticha. Potom zvuk kláves ve skladbě To jsem já. Pokud měl evokovat zvuk violoncella, chtělo si to s ním víc pohrát alespoň při zpracování nahrávky. Takto působí poněkud „levně“. Přežít se to ale dá. Jinak má tato píseň trochu jinou, temnější atmosféru, což ale vůbec nevadí. Koukal jsem kde kapela vystupuje, tedy v případě, že to je nebo bude možné, a velmi dobře si umím představit ten festiválek na hřišti, pivko v kelímku, (nejlépe ve starém poctivém voskovém), lidi na lavičkách, klobásky a takovýto klasický hard-rock, který si jede po vlastních kolejích a s nikým o nic nezávodí. Ne monstrakci, ale dvě tři kapely takového ražení hezky v klidu a den bude jako malovaný. Celkově vzato tedy proč ne? Na jejich bandzone profilu najdete i video k aktuální desce a písničce Poslouchej.
Pro Rockpalace Petr Kohoutek